Vděčnost

"Když dokážeme změnit svůj vnitřní svět, změníme i svět kolem nás."

Kdy jste byli naposledy za něco vděčni? Já dneska, za nádherné počasí a krásně prožitý den se svoji rodinou. Včera za výborné jídlo a posezení s přáteli. A každý den jsem vděčná za život svůj i lidí, na kterých mi moc záleží. Vděčnost pramení odněkud z našeho vnitřku a je úžasná. Naplňuje nás radostí a vděkem za vše, čeho si vážíme.

Každý jsme vděční za různé věci. Někdo děkuje za kousek chleba nebo sklenici čisté vody. Jiný je vděčný za štěstí, práci, rodinu, úspěch, zdraví. Je tolik materiálních i nemateriálních hodnot a věcí, za které můžeme být rádi, že je ani nelze všechny vyjmenovat. Co by se dělo bez elektriky nebo plynu? Stačí jen menší výpadek internetu a vše kolabuje. A pitná voda v kohoutku? Luxus. Ano, máme se dobře.

I ten, kdo má "všechno" a nic nepotřebuje, by měl být vděčný, třeba za svůj život. Pro mysl a srdce a celý vnitřek jsou pocity a vše co prožíváme moc důležité. Odvíjí se od toho radost, spokojenost a samozřejmě i štěstí. Být spokojený a vděčný má vliv i na naše zdraví a nervovou soustavu. Je zvláštní, jak dokáže vše v těle perfektně fungovat, když cítíme vnitřní pohodu a jsme bez stresu. Kdo je spokojený a vděčný, je více v klidu, méně se rozčiluje, více se usmívá.

Já například moc ráda dávám dárky, aniž bych očekávala něco zpět. Naplňuje mě to pocitem radosti a jsem vděčná, že mohu někoho potěšit. Ten pocit nejde popsat. Je krásný a vyplavuje do mého vnitřku endorfin.

Možná vám přijde zvláštní něco dostat a nic zpět nedat. Neřešte to. Jde o nezištnost, kdy nejsme nikomu ničím zavázaní. Protože potom vděčnost nemá smysl. Naučme se dávat od srdíčka, bez bočních úmyslů. Proč? Když jsme za něco vděčni a můžeme někomu poděkovat, je naše mysl nastavená pozitivně, což se odráží i na zdraví a psychice.

Pokud jsme nasměřovaní negativně a jsme plní nějakých vnitřních negací, lidé kolem nás tohle vnímají a prostředí se stává nepřátelské pro jakoukoli aktivitu. Jsme vždy a všude zodpovědní za to, co ze sebe vysíláme ven. Emoce a a vše na co myslíme a co prožíváme není jen naší záležitosti, má vliv i na okolí.

Vděčnost není rozkazem, nemusíme za nic děkovat a z nutností to přijímat. Vděčnost by měla pramenit přirozeně z našeho vnitřku a měla by nás naplnit až po okraj hezkým pocitem. Bez zpětného pocitu očekávání něčeho zpět. Když jsme za vše co máme nezištně vděčni, dostáváme všeho mnohem více a žijeme v hojnosti. Vděčnost se nedá vynutit. Má se projevovat svobodně, volně, bez nátlaku. Je jako láska.

"Vděčnost k sobě přitahuje hojnost a štěstí. Čím více je přirozená, tím více radosti v životě zažíváme. Například je výjimečná tím, že ten kdo je vděčný za život, nikdy neubližuje sobě a druhým. Protože ví, že život je dar."