Na co myslíte, to se vám děje
Přicházíme na Svět z vlastní vůle a s přáním něco se naučit, něčemu porozumnět, získat zkušenost. To lze v našem duálním světě. Rodíme se s tímto vědomím, ovšem během prvních dvou let na to zapomínáme. Přijímáme své první programy, dle kterých soudíme, co je špatné a co dobré. Ovlivňují nás rodiče, škola, zaměstnání, přátelé ...
Jako děti se můžeme naučit nejvíce, protože jsme existenčně závislí na
rodičích. Není tedy úniku a v tomto období si procházíme ty lekce, které
bezpodmínečně potřebujeme ke svému duševnímu růstu. Rodiče si vybíráme
sami, dle zkušeností, které nám mohou předat. Tam nahoře neexistuje
dobro, ani zlo. Prostě nám jen chybí zkušenost a my si pro ni příjdeme.
Mnohdy jsou to dle našeho vnímání špatné a bolestivé zkušenosti. V
dospělosti je čas podívat se na toto období, na své dětství a pochopit,
proč jsme si prožili právě toto. Je to pro nás důležité a pokud to
pochopíme zjistíme, že naši rodiče nemněli na výběr, většinou se chovají
k dětem tak, jak se jejich rodiče chovali k nim.
Pokud nám toto dojde dříve, než máme své děti, koloběh
přerušíme. Je potřeba podívat se na rodiče jako na lidské bytosti,
které se také učí ze svých chyb. Když tomu porozumíme, jsme schopni
odpustit cokoli. Když jsme schopni odpustit cokoli, pochopili jsme smysl
života - učit se a duševně růst.
Když jsme schopni odpustit cokoli, jsme zdraví. Lehká
nemoc znamená vyrovnávání se se situací, vstřebání nových informací, či
touhu po odpočinku. Je potřeba tělo poslouchat a odpočinout si. Dát si
čas vše promyslet. Pokud lehčí nemoci přecházíme, tělo nám dává najevo
svou nespokojenost silněji - v podobě těžších a komplikovanějších nemocí
(většinou záněty). Když ani potom nereagujeme, přejde nemoc v
chronickou, potom přijde chronický zánět a nakonec rakovina.
Rakovina jsou stresy a strachy, které jsme si v sobě
nashromáždili, větinou během desítek let, se kterými nejsme ochotni
pracovat. Když se strachy nepracujeme, narůstá v nás zloba . Zloba je rakovina.
Stresové situace k nám přicházejí také jako učitel.
Máme z nich něco pochopit, naučit se. Pokud své problémy pochopíme,
pojmenujeme a myšlenkově si je vyřešíme, uzdravíme se i z rakoviny.
Nejtěžší na tom všem je začít jinak myslet. I strachům a stresům lze
odpustit. Pokud budete odpouštět strachům, nebudou k Vám přicházet a ty,
které máte v sobě ukryty, odejdou.
Je dobré začít se poslouchat. Z nás všech mluví naši
rodiče a vzorce, které nám předali. Některé jsou dobré, jiné jsou zcela
nepotřebné, jiné nebezpečné. Udržují nás ve strachu, či napětí. Mluvte
pozitivně a začnete pozitivně i myslet. Tím se omezí příliv nových
stresů na minimum. Vše si děláme sami a dokud budeme to, co se nám v
životě děje svalovat na ostatní, nic jsme nepochopili a budeme stále
běhat v kruhu.
Když přijmeme zodpovědnost za svůj život, můžeme si
jej udělat dle svých představ.
Jsme zodpovědni za své činy, myšlenky i slova. Spousta
lidí je přesvědčena, že pokud myslí na pomstu, nikomu tím neubližuje.
To je omyl, ubližuje tím sobě a hodně. Pomsta je zloba, zloba je
rakovina. Kontrolujte své myšlenky a pokud postřehnete negativní,
vyrušte ji pozitivní myšlenkou.
Na co myslíte, to se vám děje...