Zimní krajinou

05.01.2020

Hory zasypal čerstvý sníh a okolní příroda je opět pohádková.

Je k tomu konec vánočních prázdnin. Na začátku jsem si říkala, co asi tak dlouho budeme dělat a jak ty dny smysluplně naplníme.

Mé představy se občas liší od představ dětí a je třeba najít kompromis. Čím jsou starší, tím víc u nás vládne demokracie. Občas je to složitější na dohodu, ale myslím, že jsme vzájemným názorům otevřeni. A tak u nás vládne klid a pohoda. Třecí plochy jsou minimální. Aspoň dle mého názoru :-)

A jak jsme využili poslední den? No, bylo to takové všechno s otazníky, nechávali jsme rozhodnutí až na poslední chvíli. Nechali jsme se nahlodat běžeckými závody na Pustevnách, je to prý takový lidový běh. Max dostal výzvu od kamarádky, já zase od Maxe. A tak proč ne. Nejsem sice žádný závodník, ale tratě projeté už mám několikrát a 2 km v rychlejším tempu zvládnu. Ráno tedy jdeme na start, že se rozhodneme na místě, no a taky jsme se rozhodli. Zima, silný vítr, 180 závodníků a intervalový start. To by znamenalo 2-3 hodiny čekat, než se postavíme na start. A tak si dáme jedno 5 km kolečko a utíkáme do klidné části lesa, jak od větru, tak od lidí. 

Kolem Skalíkovy louky nikdo není, jen peřiny čerstvého sněhu, pocukrované stromy a lehce projetá trasa. Myslím, že to byla dobrá volba. Volba ticha. Ticho léčí, aspoň mně dávky ticha pomáhají. Bez pravidelných dávek ticha by nedošlo k uzdravení.