Zatmění měsíce

21.01.2019

Všude se píše, jak bude tohle zatmění měsíce kouzelné. A já mám kouzla a pohádky ráda. Tak nějak se do toho všeho začtu, že se zapomenu podívat, jaký má být mráz. No, možná je to lepší, protože jinak bych asi ven takhle brzy ráno nešla :-)

Sedím v neděli večer nad mapou a hledám vhodnou lokaci pro focení. Věnuji tomu více než dvě hodiny a výsledek pořád nijaký. Mám v mobilu aplikaci (lokátor), která mi ukazuje východy a západy slunce a měsíce. Podle toho si tedy určím přímku v daném čase a pak hledám. Po dvou hodinách volá Jarda, jestli něco mám. No, mám, ale původní plán není rovnoběžný s přímkou a další bod není nasvětlený. Zbývá tedy poslední bod, na který jsem si vzpomněla a to kostel na Hutisku. Je to náhoda, jednou na podzim jsem šla pěšky ze Soláně jen tak cestou necestou, kde mě zrovna intuice vedla, až jsem došla na místo, odkud byl ten kostel hezky vidět. Také jsem tam narazila na krásný domeček, dřevěnici, která mi padla do oka. Taková by se mi fakt líbila.

Dáváme si tedy sraz po šestě hodině, jedeme na Hutisko, obhlídneme místo, vyndáme stativy, foťáky. Zatím to jde. Ale než to všechno nastavím, prsty nějak přestávají fungovat. A tak vždycky namáčknu spoušť a jdu si ve sněhu zaběhat do kopce. Zase namáčknu a zase běžím. Jinak se to prostě nedá. V mrazu moc dlouho stát nevydržím. Celkově rychle prochladávám, i když jsem kvalitně oblečena. Zimu mám ráda, ale tahle fakt leze pod bundu hodně rychle. Je -16 stupňů a to na focení už moc není. I tak vydržíme půl hodinku a fičíme domů a pak do práce.