Za vánočním sněhem

24.12.2019

A je tu Štědrý den. Mám ráda sníh a mám ráda když jsou zasněžené Vánoce. Nejlépe takové ty radostné, jako v Ladových pohádkách. Děti jsou venku, sáňkují, bobují, koulují se, stavějí sněhuláky, prostě dětská radost.

Letošní počasí zrovna moc vánoční není, ale je to jen zdání z pohledu ve městě. Na horách, to může být všechno jinak. A tak není nad čím váhat a jedeme si užít sníh na Radhošť. Tam je vždycky dobře. Dokonce mezi Pustevnami a Radhoštěm potkáváme pár rodinek s dětmi, kteří ještě nezapomněli, jak takové zimní radovánky vypadají. 

Jedno takové dítě jsem měla i sebou a je fajn, že i v 17-ti si umí stále hrát. Už ráno se mě ptal, na čem by se mohl svést. Že chce prostě z Radhoště na něčem jet. A tak jsem si vzpomněla na pytle vycpané senem či sněhem, na kterých jsme jezdili každou zimu pod chalupou. Max tedy zaběhl rychle do sklepa k dědovi pro pytel, hodil ho do batohu a bylo to ...

Také jsem byla překvapena, jak rychle přijal nezvyklou výzvu. U Radhoště jen tak mezi řečí zmínil: "Mě nějak tlačí paty ..." A ze mě vypadlo: "Tak si zuj boty a běž bos." No a on běžel až ke kapli opravdu na boso :-) Asi bude mít také rád výzvy ...

Vánoce. Jejich původní význam je úzce spojen se zimním slunovratem, který byl v minulosti oslavován již starými pohanskými národy, jejichž život byl úzce spojen s přírodou. Slunce opět nabývá na síle a den se konečně začíná prodlužovat. V symbolické rovině to znamená naději a příchod světla.