VKV Junior 2018

29.10.2018

A JE TO !  Co napsat na závěr?  CO TĚ NEZABIJE, TO TĚ POSÍLÍ !

Každý problém, každá těžká chvíle, kterou jsme spolu dokázali zvládnout a překonat, nás posílila. Umíme společně řešit problémy, umíte se podržet, nevzdávat to, i když to zrovna není ideální. 

Prostě se nám spolu jezdilo dobře. Teda skoro, až na nějaké výjimky ... :-)


Trubiska - Lačnovské skály - Dělanovec  (48-50 bod)

junior píše: "V sobotu 27. 9. jsem poslední body VKV dojel s tátou. Počasí nám moc nepřálo, ale nevzdali jsme to. První bod Trubiska a další bod Lačnovské skály jsme zvládli v pořádku, ovšem poslední bod Dělanovec už byl náročný a byl jsem rád, že jsem to všechno dojel a že to mám za sebou."

Hostýn - Klapinov - Troják - Rozhledna u Holáňů (44-47 bod)

Máme tady konečně podzimní čas. Hostýnky jsem nechávala cíleně na tohle pravé podzimní počasí. Jsou hezké, jezdivé a přímý vlak nás sem lehce přiblíží a i jednoduše dojedeme domů. Zní to na pohodu, že?  A i to pohoda byla ...

Líbí se mi, jak junior mění úhel pohledu na vzdálenosti a výškové metry. V sobotu večer mu ukazuji plán ... koukne a říká: "Pohoda". Nějakých cca 50km a výškových 1000m ho přece nemůže rozhodit :-)

Dokonce ani na vlak nechvátáme, pěkně si při neděli pospí, dobře se nasnídá i nasvačí a jedeme vlakem až 10:48. Akorát to vyšlo, neboť do 10h. pršelo.

Na Hostýně nás tedy vítají mlhy po dešti, ale jinak čerstvý vzduch a minimum lidí. Dokonce nepotřebujeme ani tolik oblečení, co jsme nabalili. V tomto počasí až tak nejezdíme, tak jsme toho vzali více, ale jak se zdá, není toho tolik potřeba, když se jede a moc se nestaví. Něco jako ve vlaku ... zastávky jen na znamení, jinak prostě jedeme.

Moc k této trase ani není co dodat, nic zvláštního se neudálo, hřeben byl vylidněný, cesta hezky uprašovala, tak jediné zpestření byl výborný slepičí vývar plný masa a nudlí v hospodě U Holáňů. Doma jsme ještě před západem slunka, které nás od Trojáku provázelo. Vcelku hezká pohodová podzimní neděle ... jó, vlastně jsem zapomněla, hřeben Hostýnek byl krásně větrný :-)

ZOO Lešná - hrad Lukov - kaplička Popradná - Nivy - Nivka (39-43 bod)  18. října

Téhle trasy jsem se celkem obávala ... místa, kde jsme nikdy nebyli, daleko od domova. Nejsme zvyklí takto sami jezdit. Ale mapy.cz jsou velkým pomocníkem, s těmi se dá jezdit skoro kdekoliv. Strach tedy hodíme za hlavu, sedáme na vlak a jedeme do Holešova. Tento přímý vlak je pro nás velká pomoc, stejně jako byly v létě cyklobusy. Trasy jsou i tak dlouhé a bez přiblížení by jsme to rozhodně neobjeli.

Ze začátku si dáváme 15km silniční rozjížďku po cyklostezce. Mají je tam fakt hezké, široké. A nikdo na nich v této době už není. Takže velmi brzy jsme u ZOO Lešná. Na hrad Lukov to stejně hezky uprašuje, jen od parkoviště k hradu už začíná terén, který junior hravě zvládá, já už místy začínám své tradiční cyklovycházky. Od Lukova až na Popradnou už je to z větší části terén nebo lesní cesty. Také je terén velmi slušně zvlněný, takže svačiny v batohu opravdu bodnou. V lesích je krásný podzim, barevné listí na stromech i na zemi. Občas nám trasu zkříží pasoucí se krávy a čerstvé kravince (že Tome?), proběhnou srnky, ale favoritem dne je překrásný jelen! Takové parohy jsme snad ještě neviděli a přeběhl jen kousek před námi. No, idylka končí před prudkým kopcem na  Popradnou, kde Tom zase píchá zadní kolo. Měníme duši, foukáme a nic. Nevíme, kde je problém. Duši jsme tam přece dali novou. No, nakonec zjistíme, že i duše nová, přímo z prodejny, může být píchlá. Velká díra ve spoji nám dala celkem zabrat. Pomáhá nám i místí pán, hledá a kontroluje díry v duši, společně lepíme. Máme tedy obě duše spravené, kolo dofoukáme a jedeme dál. Stoupání je tedy solidní, tohle fakt nedávám, kolo mám sice skvělé, ale převody těžké. Junior si v pohodě vyšlapuje do kopce. V čase, kdy jsme dojeli na Popradnou, jsme měli být už na Vsetíně. Hm a nás čeká ještě třetina trasy. Ale nevzdáváme to, jen měníme směr, Nivku za Nivy. Tam to jede hezky, cesty zpevněné, pěkné cyklotrasy. Nakonec zbývá tedy Nivka, zase kopec jako blázen. Vidím jediné řešení aby jsme dojeli za světla, posílám juniora samotného, ať se tam buď vyfotí sám nebo někoho uloví. Dobrá volba! Kluk je to šikovný, do kopce šlape jako divý, ještě dojíždí nějakého bajkera a prosí ho, aby ho vyfotil. Pak už frčíme směr domů ... v nohách cca 75km, 1400 výškových metrů.

Na této trase Tom prohlásil, že zatím nejnáročnější terén, co jsme jeli, jsou jablka na mokré trávě :-) Přes ty to fakt projet nešlo, tak jsme vzali pár kousků do batohu a po cestě bodly :-)

Čarabovská (38 bod)

Den české státnosti, Sv. Václav, to je 28. září. Den jako malovaný, od rána teplo a slunečno. Čeká nás krásný den. Včerejší zážitky nás dost zbrzdily a plánovaný druhý bod Čarabovskou jsme už nestihli. Tak nějak máme své limity a vyhodnotili jsme, že ráno moudřejší večera. Raději jsme si při cestě dolů z Hostýnského hřebene užili krásný západ slunce a ještě hezčí měsíc, co zrovna vycházel a provázel nás domů. Ráno tedy vyrážíme směr Mikulůvka. Bereme sebou i Maxe, má výjimečně volný čas. Jeho vždy pozitivní nálada dělá výlety ještě hezčími.

Tenhle bod máme opravdu na pohodu a každý tak, jak má nejvíce rád ... Tom kolo, Max běh, já chůzi, nejlépe s foťákem. Asi největší radost nám ale dělá babička, za kterou se zastavujeme po cestě zpět do valmezské nemocnice, kde nám už týden leží. Má už úsměv na tváři a pozitivní mysl, prostě tak, jak ji známe.

Kelčský Javorník (37 bod) 27. září

Dnešní cyklistický zážitek je tak bohatý, že se jen stěží popisuje. Co jsme stihli zažít díky jednomu VKV bodu (měly být dva), je až k neuvěření. Na to, že jsme vyjeli až ve čtyři hodiny odpoledne do kopců, tak máme pocit, že to bylo několik dnů. Tohle snad ani nejde nasbírat za pár hodin. To je na zimní vyprávění, čtenáře by ten dlouhý text jistě už nudil :-) Kombinace rozbité boty-píchnuté zadní kolo-jezevec v předním kole-obří měsíc za hřebenem (ten byl už za odměnu) ... Jsem ráda, že i po všech komplikacích, které nás potkaly, Tom vyhodnotil, že to fakt stálo za to! Zatím zážitkově nejsilnější vyjížďka. (50km, 800 výškovým metrů)

Stříbrník sedlo - Vartovna - Valova skála (34-36 bod)  21. září

Je pátek, počasí ukazuje, že je to nejspíš poslední, opravdu teplý letní den. Na cestu máme nachystané řízky i jiné dobroty a po škole a práci vyrážíme. Také sebou bereme lehkou rýmu, které se snad na kopci zbavíme. Dnešní body jsou už dost vzdálené od Rožnova, vyrážíme tedy autem a na body pak jedeme/jdeme v kombinaci kolo/hůlky.

Bod Stříbrník sedlo mě teda nijak neoslovil, zato Vartovna jó. Zapadající sluníčko mělo své kouzlo a bylo to tady opravdu moc fajn. Vcelku jsem byla ráda, že jsem si vzala pro dnešní den hůlky a ne kolo :-) A co Valova skála? Tu už hledáme po tmě, asi jsme se nechali tím zapadajícím sluníčkem moc unést a tak na výhledy ze skály můžeme zapomenout. Tady jsem ještě radši, že kolo nemám, Tom ho nese na zádech, já se snažím v té tmě aspoň něco vyfotit :-)

U Krošenků (33 bod) - Ptáčnice (doplněno chybějící foto 23 bodu) 16. září

Krásná slunečná a teplá neděle, také poslední den, kdy jezdí Beskydské cyklobusy. Bylo to moc příjemné, použít tuto "berličku" s výjezdem do kopců. Bude se mi po nich i trochu stýskat. Musím říct, že i dva pánové řidiči byli moc příjemní a šlo z nich cítit bajkerské srdce. Prostě pánové na tom pravém místě.

Ve Velkých Karlovicích jsme se tedy rozloučili, poděkovali za příjemné sezónní služby a vyrazili za dalším dobrodružstvím. Nejdřív jsme začali poznávačkou s vesnicemi na "H" ... Hrozenkov, Halenkov, Huslenky, Hovězí. Cyklostezka byla na rozjetí nohou opravdu ideální, Tom nahodil velitelské tempo a já za ním vlála až do Hovězího, kde jsme vlastně ani neměli v plánu jet :-) Jenže jsme tu zelenou trasu u Huslenek tak nějak profrčeli, že jsme se chytli až u modré v Hovězí. Ale ono to neva, mapy říkají, že se stejně časem spojí.

Nad Hovězím dáváme svačinu a pak ... začíná dobrodružství. Dnes to bylo opravdu velmi zamotané a ztracené, ale to už je na delší vyprávění :-) No, naštěstí jsme potkali náhodné pocestné a ti nám pomohli. Prostě jako v pohádce a na ty já věřím, stejně jako na náhody ...

U Krošenků už je vše zase v pořádku, našli jsme se, frčíme po žluté na Vsacký Cáb. Naše cykloturistické vsuvky už ani nebudu popisovat, to by bylo zase na další vyprávění. Jedeme na Ptáčnici, na druhý pokus dáváme foto a raději kontroluji, že ho v mobilu fakt mám.

A pak už jen samá pozitiva ... jak říká Tom, slovo "jídlo" je takové kouzelné a vždy na něho slyší :-)

Na Santově je velmi příjemná hospůdka, skvěle tam vaří a jsou tam krásné výhledy. Domů už je to jen přes jeden kopec, ten po zelené dáváme v pohodě a Spinou frčíme domů. Jak se z plánovaných 42km stalo 56km (a cca 1000 výškových metrů) netuším, teda tak trochu jo, ale zvládli jsme to :-)

Velký Javorník (foto-úprava 9 bodu) 12. září

Je středa, krásný a teplý zářijový den. Velký Javorník si dáváme jako odpolední jednohubku po práci a škole. Vypadá, že už jsme celkem vyježděni, kopec hravě zvládáme. Ještě nejsme tak dobří jako někteří Valašstí bajkeři, ale i tak to není vůbec špatné. Po cestě potkáváme spoustu pěších i bajkerů, kteří si jdou ten den ještě užít, stejně jako my, pohledy z výšky na všechny okolní kopce. Prostě nádhera!

Vyfotit tento bod jsme museli znovu, bo to táta s juniorem na poprvé nějak nezvládli :-)

Maxova nádrž - Bobek (31-32 bod) 2. září

Poslední den prázdnin, další hřeben, který neznáme ... Bumbálka-Bobek. Dnes sebou nabíráme i Maxe, když se pojede k té Maxově nádrži. 

Volíme červenou turistku. Jediný, kdo po ní zatím šel, je Max. Mapy jsem si nastudovala, ale i tak se ho ptám, jaká je trasa. Říká, že tak nějak po rovině, z kopce. Hm, to zní dobře :-) Jen jsem zapomněla, že se neptám bajkera, ale závodního běžce. Nohy má silné, kopce neřeší a ty, co tam jsou, nějak zapomněl :-)

Přes noc celkem slušně sprchlo, dnes už je hezky. Ale mokro je všude. Dnes to bude opravdu bajkerský trénink. Mokré kameny, kořeny, bahno, které nejde místy ani objet. Ale jak se zdá, už nás jen tak něco nerozhází a beskydské kopce nás opět prověřují.

Zastávka na dopolední polévku na Kmínku bodla. Jsou úseky, kde tu energii opravdu potřebujeme. Dnes se jasně ukázalo, kdo je s kolem kamarád :-)

Maxova nádrž, sluníčko svítí a vor se nabízí na nějaké to dobrodružství. Myslím, že se z toho nakonec vyklubal celkem fajn výlet.

Dnes už se na hřebeny nevracíme, jedeme se podívat ještě na Salajku a pak už to bereme přes Bečvy domů. I tak to byla trasa cca 50km, což pro závodního běžce na 100m a 200m byl opravdu výkon. Ale mezi námi, do kopce na něho nemáme, i když seděl letos na kole teprve po třetí :-)

Makovský průsmyk - Lemešná - Kohútka - Stanovnice (27-30 bod)  29. srpna

Blíží se konec léta a tím pádem konec cyklobusů. Tyhle busy s přívěsem pro kola jsou velkou berličkou, jak se dostat na hřebeny. A klobouk dolů před pány řidiči, že s úsměvem nakládají a vykládají a ještě i prohodí pár slov. Dnes si plánujeme celodenní výlet a další 4 body. Na této trase trochu malinko zanevřu na žlutou barvu :-)

Že jsem trochu zmatkář vím, také že má orientace v terénu není nejlepší, ale když mám sebou v mobilu mapy off-line, tak se většinou orientuji. Ale že se začnu ztrácet už za Bumbálkou, tak to jsem nečekala. Mapy jasně ukazují červenou, ale ta se na Trojačce mění na žlutou. Tom by jel klidně po červené směr Soláň, ale tam přece nechceme! Směr znám, dokonce jsem to i jednou šla, ale co ta žlutá na stromech? Má tam být červená! Nechápu. Prostě jedeme intuitivně a žluté označení vede až k Partyzánovi. Má snaha, aby dnešní trasu vedl Tom, tedy brzy vzala za své a je to zase na mně.

Další chyba nás stojí hodně sil. Nejedeme po turistické značce, ale volíme trasu, co nám zvolily Mapy.cz. Jako turistický výlet by to bylo celkem fajn, ale s kolem a plánovanými kilometry to není moc záživné. Na Lemešnou přicházíme naprosto vyčerpaní. Takový prďák už jsem dlouho nešla ani turisticky. Podle toho také vypadá cesta na Kasárna, snažím se jet ve předu, být pozitivní, povídat si s Tomem, ale toho když chytne trudomyslnost, tak moc sranda není. Čekám, kdy řekne, že dál nejede. 

No, nakonec se mi ho podařilo "vytáhnout" na Kasárna k nejbližší hospodě, kde si dáváme poctivou dávku odpočinku a dojíme se. I káva dodá energii. Vypadá, že se nálada mění na dobrou a tak si jedeme užít hřeben Javorníků. Na Stratenci to máme moc rádi.

Putujeme po hřebenu dále přes Malý Javorník, tady se terén Tomovi moc líbí a užívá si ho. Já jakž takž jedu :-) Dojíždíme na Kohútku, Tom už má delší dobu povolený střed na novém kole. Asi to s tátou úplně nedotáhli. Tak se snažíme rozkoukat, kde by jsme sehnali nějaké nářadí. Zachraňuje nás milá paní z hotelu u Ski Centra. Půjčuje nám kufřík s nářadím a Tom to hbitě utáhne. Sjíždíme dolů z hřebene, stavíme se u Balatonu, lehce vyjedeme na Stanovnici a pak frčíme po cyklostezce do Karlovic.

Tady už pošilhávám po zastávce, jestli by se nešlo třeba svézt autobusem aspoň na Soláň. Ale zrovna nic nejedeme a Tom říká, že to dáme. No tak jo. Že já se nechám vždycky ukecat! Dle "chytrých" map volíme trasu na Soláň, jak jinak než po žluté, která je označena jako cyklotrasa. No nevím, dolů bych to asi i sjela, ale nahoru je to opravdu jen pro zdatné bajkery. A co teprve takoví normální cyklisti, co sem přijedou na dovolenou? Opět mám tedy kus cykloturistické vložky a nožky začínají vypovídat službu. Tom to překvapivě dává a celou trasu jede a ještě vypadá, že si to i užívá. Tak jsme si role trochu vyměnili, teď táhne na Soláň on mě a já sotva dojíždím na Čarták. Dáváme odpočinek, vrcholovou prémii ve formě nealko piva a sjíždíme do Rožnova. Tahle vyjížďka měla cca 70km a 2000 výškových metrů. Zatím nejnáročnější trasa, co jsme tu v kopcích jeli. Sice nás stála hodně energie, ale mám radost, že jsme to ve výsledku dobře zvládli.  Líbí se mi učení z chyb, už po cestě člověk přemýšlí, jak to příště lépe udělá/vymyslí/poučí se. Nevím, jak moc to chápe Tom, ale třeba časem pochopí. Myslím, že nás tohle společné ježdění mění a posouvá ...

Švarná Hanka (26 bod) 12. srpna

Dnes jen krátká trasa, spíše projížďka, hřebenovka Gruně.

Při neděli k večeru, dáváme dvě akce, které jdou příjemně spojit. Jeden bod VKV, Švarnou Hanku a sledování perseidů. Gruň je na to ideální volbou, známé místo temné oblohy. 

Vsacká Tanečnice - Ptáčnice - Svantovítova skála - kostel Velká Lhota (22-25 bod)

Od rána už to venku "pěkně peče", na hřeben tedy využíváme opět poloprázdný cyklobus a na Soláni jsme krásně čerství, frčíme na Tanečnici. Větší část hřebene je zalesněná, jsme tedy krytí od sluníčka, větřík hezky pofukuje. Dobrá volba.

Oblíbený hřeben, tady foto musí být, v zimě na běžkách, teď na bajku. Je to tu fakt hezké. Dále pokračujeme směr Ptáčnice, tam fotím, ale kde je ta fotka, fakt nevím :-( Hm, tak sem prostě pojedeme znovu, naštěstí máme v plánu trasu od Vsetína bod U Krošenků, takže to není problém. Zato se mi daří směrem na Ptáčnici krásný držkopád. Naštěstí to Tom nevidí. Na to, že je slušné horko, tak jsou místa, kde je velké bahno, které nejde po cestě objet. Tak ho objíždím lesem přes kořeny. No, jeden byl vyšší a hezky mě zastavil. Letím přes řídítka, rovnou na obličej. Hlína všude, v puse, v nose, kšilt z přilby odpadlý. Překvapivě jsem ale v pohodě, očistím se, opláchnu a jedu dál. Tom na mě čeká. Ani nemusím nic říkat, vidí to. Všechno jsem prostě neumyla ...

Tělo je OK, jedeme na Vsacký Cáb, dáme malé občerstvení a frčíme na Svantovítovu skálu. Po cestě dostávám instruktáž, jak se jezdí přes kořeny a další překážky. Prý to půjdeme někdy trénovat :-)

Na Bystřičku sjíždíme po modré, Tom nadšený z terénu, já místy raději pěšky. Další pád už dnes nemám zapotřebí. Horko, únava a i malinko vyklepané tělo, přece jen se to po cestě rozleželo/nasbíralo a už mám z kamenitých úseků trošinku strach. Na přehradě Bystřička opláchnout zbytek špíny, co jsem nabrala po cestě, odpočinout, něco malého zakousnout. 

Slunce v poledne už hodně upaluje a kopec do Lhot je nezáživný. Po kostel jedu sama, od kostela mě Tom tlačí do zad. Na 14 let fakt dobrý, moc mi to pomohlo. 

Javor, jsme tu! Jedna fotka pro radost a pak už jen z kopce a rovina. 44km, jsem polomrtvá, ale šlo to. K večeru relax na bazénu a bude zase fajn ... :-) 

Laďův pramen - Soláň (20-21 bod) 6. srpna

Je pondělí, na dnešní den jsme si s Tomem chtěli dát něco lehčího. Oba máme rádi hřebeny, terén a trasu, která je hravá. Volíme tedy hřeben soláňský. Aby jsme si to opravdu užili, svezeme se cyklobusem na Bumbálku. Jede téměř prázdný a nám to pomůže, ať máme dost sil na to, co chceme zvládnout. Přece jen máme za poslední dny svaly dost unavené, ale tohle by měla být celkem pohoda. 

Teda skoro, jak cesta začne prudce klesat k prameni, už si dokážu představit, že to nebude jen hřebenovka. U pramene se díváme do mapy a domlouváme si další cestu. Tom chce jen kratší prudší cestu lesem, já raději volím vrstevnici. Tak uvidíme, jak to dopadne, předběžně Tom tvrdí, že mě tam počká a dá si zatím sušenky. No, byla jsem i přes o dost delší trasu rychlejší. Tak si říkám, jestli by nebylo dobré, aby si vozil sebou taky mobil :-) Jedeme tedy dál. Slunce začíná pěkně pálit, nohy těžknou. Po cestě dáváme pár zastávek na borůvky a jednu u bufetu Pod Kotlovou. Ten dnes bodne. Trochu odpočinku a osvěžení pomůže. Dojedeme na Soláň a frčíme už po silnici domů.  I když jsem původně po asfaltce jet nechtěla, síly už dochází a je to nejlepší volba, jak se dostat ještě v pohodě domů. Po cestě dolů tělo pomalu tuhne a na Hutisku mi dokonce Tom trochu pomáhá a tlačí do zad. Celkem překvapil, kolik sil mu ještě zbylo. Příjemné gesto. Kdyby měl k sobě vrstevníka-bajkera, určitě by mu to prospělo a hlavně by si ten terén více užíval než se mnou. Třeba se časem někdo najde ... (trasa 38km)

kaplička na Štrčkové (19 bod) 5. srpna

Tak tenhle bod je fakt za odměnu! Moc jsem se tu těšila, už dle fotek od jiných bajkerů jsem věděla, že to bude i fotograficky moc hezké místo. Dnes jsme vezli Maxe na atletické soustředění do Karlovic, tak jsme si kapličku dali jako bonbónek na cestu :-) Tom si ty singly fakt užil, byla radost se na něho dívat. Hravé, hravé, hravé, to je přesně to, co tento junior potřebuje :-)

Já si to vzala pěšky s hůlkami a do kopce jsem nebyla o nic pomalejší :-) Dolů lehký seběh, k tomu krásné výhledy. Tak tady se rozhodně vrátíme a nafotíme kulturně, nejen s mobilem! Už máme několik plánů, jak s tímto místem naložit ...

Strážka - Nad Brankami - Jarcovská Kula - Papajské sedlo - Pod Filkou - Pulčín - Jelenovská (12-18 bod)

junior píše ... Na začátku prázdnin, kdy brácha s mamkou byli v Irsku, jsem se rozhodl objet s tátou pár kopců. Plán byl takový, že to bude dvoudenní výlet, jako nástroj k přiblížení nám posloužilo auto a kopce jsme objeli na kole.

První den jsme dojeli do Valašského Meziříčí a odtud jsme jeli směr Strážka, Nad Brankami a Jarcovská Kula. Počasí nám to neulehčovalo, protože oba dva dny bylo hrozné vedro, ale neměli jsme pak moc na výběr, prostě jsme jeli.

Cestu k vrcholu Strážka nebylo úplně lehké najít, takže jsme to jeli po poli, což je náročnější než po normální cestěKdyž jsme jeli k dalšímu vrcholu, všiml jsem si cesty, která vedla přímo k předchozímu vrcholu, což celkem naštve.

Pak jsme jeli směr Jarcovská Kula, ze začátku se to zdálo v pohodě, ale pak se kopec začal zvedat a už to bylo náročnější, ale zvládli jsme to.

Po cestě zpátky k autu jsme se stavili do hospody na pivo (v mém případě kofolu) a něco k jídlu a pak jsme jeli směr Pulčín.

Našli jsme místo kde zaparkovat, něco málo snědli a šli spát.

Další den jsme uklidili karimatky a vydali se na cestu.

Prvním bodem bylo Papajské Sedlo, vzhledem k tomu, že jsme podcenili přípravu, tak jsme jeli přes Makytu, což byl hodně prudký a vyčerpávající kopec.

Pak jsme sjeli dolů a tam na nás čekalo Papajské Sedlo. Další bod byl Pod Filkou.

Po cestě jsme narazili na cyklozávod, tam jsme se občerstvili, doplnili vodu a jeli jsme k našemu bodu.

To nebylo ani moc prudké, takže jsme se vyfotili a jeli směr Pulčín. Zase se nám vymstila cesta a jeli jsme zase skoro nesjízdný kopec.

Ale nohy naštěstí slouží a nějak jsme se dostali na vrchol a po hřebenu jeli do Pulčína, sjeli jsme ke skalám udělali fotku a jeli do hospody na jídlo a pak k autu.

Ještě jsme se zastavili u Jelenovské, tam se narychlo vyfotit a pak hurá domů.

Tím náš dvojdenní výlet končí. 

Velký Javorník - Poutní jeskyně Panny Marie Lourdské - Zámek Lešná (9-11 bod)

junior píše ... V neděli 17. června jsem se s tátou vydal na cyklo výlet. Po snídani jsme vyjeli směr Velký Javorník. Cesta byla zdlouhavá, nudná i náročná. Zvolil jsem si nové kolo, ať ho pořádně vyzkouším do pořádného kopce, ale i ve sjezdu.

V průběhu jsme kolo několikrát štelovali, ať se mi na něm jede dobře a také, že jelo. Po několika přestávkách jsme se dostali na vrchol. Tam jsme se občerstvili, pořídili pár fotek a jeli prudce z kopce. Potom jsme bloudili, až jsme se dostali k restauraci ve Veřovicích, tam si dali oběd. Já si dal pizzu a táta špecle se slaninou a sýrem, což není moc ideální strava při cyklo výletě. Po obědě jsme vyjeli směr Poutní jeskyně Panny Marie Lourdské.

Projížděli jsme různými vesničkami, kopci a cyklostezkami, až jsme našli kopec, kde by se měl náš další bod nacházet. Kopec byl celkem strmý, ale zvládli jsme to. Na kopci nás čekala kaplička a náš bod. Přijeli jsme udýchaní, táta pořídil fotku a jeli jsme dál směr Lešná. Teď už na nás nečekaly kopce. Našli jsme Zámek Lešná, vyfotili se, a jeli jsme směrem Valašské Meziříčí. Ve Valmezu jsme se zastavili v pivovaru na pivo a limonádu a jeli domů. (trasa 60 km)

dopisuje mamka: foto na Javorníku se tátovi moc nepovedlo, bo nejde poznat, že na Javorníku vůbec byli. Tohle nám pořadatelé těžko uznají. Tak si tam s Tomem uděláme někdy sólo podvečerní výlet, třeba na západ slunka :-)

Okluk - Trojačka (7-8 bod)

Je pondělí odpoledne, 11. června. Vcelku horký den, dusno před bouřkou. Tedy pro nás, s nízkým tlakem, nic moc počasí. Nikam tedy nechvátáme, v klidu studujeme trasu v mapách, chystáme svačinu, mažeme řetěz po minulém koupání kola v Bečvě. Vyjížďku plánujeme spíše večerní.

Volíme si další body nedaleko domu, Veřovické vrchy, Okluk a Trojačku. Javorník si necháme nejspíš jako sólo kopec.

I když je zvolena krásná hravá trasa od Čertroryj, dnes si to Tom moc neužívá. Bolí ho ještě nohy po pátečních atletických závodech a sobotní vyjížďce. Ale i tak věřím, že nohy rozjezdí a že bude líp. Přibíráme tentokrát i kamarádku Peťu, ta je na trudomyslnost dobrý pomocník, jako vždy :-)

I když stoupáme do kopců, cesta od Čertoryje je fakt hezká. Sice nás tam čekají různé nástrahy, ale není nic, co by jsme nezvládli. Dostáváme se tedy na Okluk a jedeme dál, směr Trojačka.

Tady začínáme improvizovat, sice jsme doma něco podle mapy naplánovali, ale cestu postupně volíme spíše podle pocitu. Na hřeben jedeme tedy lesní vstevnicovou cestou, je nenáročná a moc hezká. Po cestě míjíme krásné náprstníky. Na hřebenu už je to paráda, i když nohy stále bolí, Tom už vypadá více v pohodě a cestou dolů na Jehličnou ukazuje, že je to opravdu bajker i pro ten nejtěžší terén. Já si raději ten krátký úsek dolů lehce popojdu :-)

Na Jehličné vybíráme trasu domů, po cyklostezce se nám až tak nechce, volíme tedy modrou turistku, která se nám dost často někde ztrácí a tak krásně bloudíme. O to je to ale hezčí, objevujeme nová a nová místa a cestu domů si fakt užíváme. I Toma se nám už daří držet v dobré náladě a závěr v hospůdce na pivku na topince nemá chybu :-) Do Rožnova přijíždíme kolem půl desáté při už rozsvícených pouličních lampách a mažeme rovnou do postele. (trasa 36 km)


chata Mír - Radegast - Tanečnice - Martiňák (3-6 bod)

Je sobota, 9. června. Po dvou týdnech se pouštíme s Tomem do dalších bodů VKV-éčka. Už jsme vlastně na tyto body vyjeli minulý týden, ale alergie na pyly nás zastavila nedaleko za Rožnovem. Dnes tedy pokus č. 2 o tuto trasu :-)

Ráno se chytré aplikace na počasí tak lišily, že se v tom nedalo vyznat. Koukli jsme se tedy z okna, bylo tam hezky, tak jsme prostě vyjeli. První cíl, chata Mír. Zde jsem nastavila první vrchařskou prémii - nealko pivo. Sice trochu horko, asfalt, ale za chvíli jsme tam. Zrovna tam chystali dětský den, voněla grilovačka, ale moc jsme se nezdržovali a po pivku jeli dál. Dali jsme jen na chvilku řeč s majiteli a jsem ráda, že se fotky dle jejich zadání líbily. 

Po cestě na Pustevny před námi začal poskakovat zajíc a pelášil před námi po cyklostezce. Tom to vzal jako výzvu a začal ho stíhat jako na závodech. Probudil se v něm závodní duch a tak jsem mu navrhla na příští víkend dva závody ... Bike Valachy v Karlovicích nebo Frýdlantský duatlon. No, tvářil se, že ty Valachy by si i dal :-)

Cesta k Radegastovi celkem pohoda, jen příště by to chtělo jiný den než sobotu :-) Tam se ozvaly první hromy/blesky, tak jsme pelášili zpět na Pustevny, bylo jasné, že sotva dojedeme. Už začalo poprchat, schovali jsme se pod střechou u nové stanice lanovky a nakonec tam zůstali skoro hodinu. Slejvák to byl tedy vydatný, včetně solidních krup. No, hlavně, že jsme v suchu. Dali jsme zatím svačinku a po dešti vyrazili na Tanečnici.

Tady šlo vidět, že Tom zase ožil :-) Terén, kaluže, čerstvý vzduch, prostě to bylo hravé až nahoru. Vlastně i dolů. Sebe musím pochválit, že i já se dostala přes všechny ty kameny na kole až na Tanečnici. Padne tedy jedno foto a jedeme na Martiňák. Tom si terén fakt užívá,  velké hluboké kaluže, kameny ... občas prohodí nějakou připomínku vůči mé pomalé jízdě v terénu. No, nejsem zrovna zdatná v jízdě po kamenech a po mokrých už vůbec ne, tak mu vysvětluji, že zdravá sportující máma lepší než žádná máma :-) 

Pře d Martiňákem ještě trochu zaprší (proto ruším druhou vrchařskou prémii), ale už se neschováváme, sjíždíme, fotíme a pak si ještě užijeme hezký sjezd po modré na Prostřední Bečvu. Tady už svítí sluníčko, všichni na cyklostezce vysmátí a čistí a my jak čuňata od bahna. Ať to bahno nevezeme domů, před Rožnovem zastavujeme u Bečvy, myjeme sebe i kolo a pak už hurá na domácí obědovečeři. Tuhle jízdu jsme si fakt užili, Tom je výborný parťák na kolo, pro mě kondiční i technický trenér a zároveň šikovný servisák. Dnes tohle všechno ukázal. (trasa 48 km)



Hradisko - Hlaváčky (1-2 bod)

V sobotu 26.5. si vybereme dva nejbližší body, Hradisko a Hlaváčky. Tyhle dvě místa důvěrně známe, máme to tady nachozeno a naježděno. Když jsme bydleli v Čechách, Tom tam nějaké tři roky závodil na horských kolech a tak rychlé výjezdy a sjezdy má vždy jako výzvu, to ho opravdu baví. Takže Hradisko je přesně to, co má rád. Nic dlouhého, únavného, ale prudkého, s kořeny, kameny a jinými záludnostmi. Musela jsem se tam vyškrábat i já, abych ho vyfotila na tom našem starém hradě. Kus kopce jdu pěšky, tohle pro mě opravdu není. Tedy do kopce, z kopce mě to v terénu celkem baví :-)

Další kopec si bereme Hlaváčky, z Hradiska se to nabízí jako nejlepší bod. Také to není zadarmo, vyjíždíme nad Vidče, tam projedeme obcí, u kostela se dáte doleva na Spinu, která je taky hezky prudká, ale tohle už pro nás není nic, co by nás rozházelo. Na hřebenu Hlaváček jsou krásné výhledy, takže kochacích zastávek je několik. Fotím Toma u zastávky a po hřebenu ještě chvíli pokračujeme a opět oblíbeným terénem se vracíme s malou zajížďkou přes Rysovou a Tylovice zpět do Rožnova. 

Vrchařská korunu Valašska ...ze stránek pořadatele: "VKV je primárně cykloturistický projekt, nikoliv závod. Držitelem VKV se stává každý biker, který v daném období zdolá na jízdním kole předepsané vrcholy. Jako důkaz je třeba na každém vrcholu se vyfotit tak, aby bylo patrné, že jde o daný vrchol." A my jsme se pustili s Tomem do VKV Junior s celkem 50-ti vrcholy/místy.