Velký Javorník nad mraky

23.01.2019

Je středa, beru si další den dovolené. Dnes ani ne tak kvůli počasí, ale máme rodinnou sešlost. Dopoledne mám ale času dost, hlásí jasno. Ráno jsem vzhůru už o půl páté. V poslední době mám nějak moc energie, ani nemusím tolik vyspávat, tak, jako obvykle. Asi už jsem správně nabitá do plného běhu života. No, ale zpět, projdu aplikace na počasí a ta zima mě celkem odrazuje. Pondělí bylo v -16 stupních u foťáku dost kruté a tak váhám. Kam vyjet a kdy. Ten mráz mám ještě tak v dobré paměti, že nechávám raději odjet i autobusy v 8:15. Zůstává tedy ve hře nejspíš jen Javorník. Koukám na webky, vypadá to nadějně. Ta z Pusteven ukazuje krásnou inverzi. Protože jdou vidět i trochu Veřovické vrchy, je pravděpodobné, že budou výhledy i z Javorníku. Sedám na autobus až kolem půl desáté, což není zrovna ideální čas pro focení, protože vím, že nahoře bude slunce už v "plné palbě". Ale zase nebude taková šílená zima. Předpověď ukazovala -17 st. a to fakt na focení nechci. I tak si beru nezbytné hůlky a lyžařské palčáky, to je nejlepší kombinace, jak se krásně zahřát.

Vystupuji z autobusu na Pinduli a stále mám na výběr, jestli půjdu na Radhošť či Javorník. Radhošť by byla jistota, ale tak nějak ty výhledy odtud nejsou zase až tak okouzlující. A co si budeme povídat, byla jsem tam včera :-) Fakt jsem neposeda.

Na Pinduli je mlha, že by se dala krájet. Hlavně na tu stranu Javorník, Frenštát. Ale co už, jdu a uvidíme. Když tak se jen projdu. To mně rozhodně nevadí. Na rozcestí Pod Kyčerou už to začíná vypadat slibně, modrá obloha prokukuje přes mraky. Na Malém Javorníku už to vypadá zase o něco lépe. Jsem ale stále na úrovni mraků a Veřovické vrchy nevidím. Člověk prostě musí doufat, že se na něho jednou štěstí usměje a uvidí něco, co ještě nikdy neviděl. Moc jsem si to přála, tohle byl pro mě tak trochu "současný místní sen", dostat se nad mraky a nemuset letět letadlem :-) A ani za tím nějak daleko jet. K tomu ten sen stojí jen 18Kč za autobus :-) No, šlo by to i zadarmo, když bych šla pěšky z Rožnova, ale to už mi přijde jako ztráta času. A čas je drahý. To si nechám raději až na jaro a projedu se na kole. A sny o cestování a focení někam dál si nechám na jindy.

Dorazím tedy až k chatě na Velkém Javorníku, už je jasno, ale tak nějak to stále není ono. Takže už zbývají jen ty schody na rozhlednu. Ještě že ji tu postavili!

Píše se, že má 26 metrů a 106 schodů. No, světe div se, těch 26 metrů stačilo, aby byly ty úžasné výhledy!

To je pecka! Fakt krása. Jsem tu více než hodinu. Vždycky tu fouká, bývá zima, nikdy tu moc dlouho nevydržím. Dnes je mi to úplně jedno. K tomu i to sluníčko hezky hřeje, mám pod bundou jen triko a je to v pohodě. Je fajn, že občas i někdo dorazí, je to příjemné, tohle štěstí s někým sdílet.