Za výhledy na Velký Choč

05.07.2019

Velký Choč (1 611 m), aspoň jak jsem slyšela a četla, je jedním ze slovenských nejoblíbenějších vrcholů. Není tu zdaleka tolik turistů jako třeba ve Vysokých Tatrách, výstup netrvá moc dlouho a díky své poloze nabízí nádherné výhledy do všech stran

Na výpravu do hor vyrážíme vlakem. Jedeme vlastně tímto směrem poprvé a jsem si jistá, že ne naposledy. Trasa je celkem jednoduchá a krátká. Rožnov-Valmez-Žilina-Ružomberok. Tam ještě krátký přestup na bus do Valaské Dubové. To vše jde hravě zvládnou odpoledne po práci.

Výstup na Velký Choč

Z centra Valaské Dubové (665 m) jsme se vydali po modré značce, která se hned za vesnicí změní na kamenitou cestu pozvolna stoupající mezi loukami. Kolem se tyčí vápencové stěny vrcholu Soliská a ještě více začne cesta stoupat strměji do krátkého, úzkého kaňonu. Dále cesta stoupá lesem až na rozlehlé pastviny Stredné Polany (1250 m). Je to krásné odpočinkové místo, než vyrazíte do závěrečného stoupání.

Od rozcestí se pokračuje zeleně značenou pěšinou, zpočátku po okraji pastviny, později opět stoupáním v lese. Tady narazíte na krátký skalnatý úsek, kde si ve výstupu pomůžete rukami. Ale není to nic těžkého, ani nebezpečného. Z lesa plynule přejdete do hustého porostu kleče, který sahá až k samotnému skalnatému vrcholu a začnou se otevírat první výhledy na okolní pohoří. Výstup ze Stredné Polany na Velký Choč trvá asi hodinu. Na vrcholu se můžete zapsat do vrcholové knihy a vychutnat si dechberoucí výhledy na Vysoké Tatry Nízké Tatry, RoháčeVelkou Fatru a Malou Fatru, Kubínskou holi a mnohé další vrcholy, také na vodní nádrž Liptovskou Maru.

Tím, že jsme tady byli poprvé, nemohli jsme se vynadívat na tu krásu. Hory všude, kde se podíváš. A v zapadajícím sluníčku mají obzvlášť své neodolatelné kouzlo. Nahoře je rozhledová růžice, kde si je možné přečíst vrcholy okolním hor. Max na to koukne a říká: "Příště jdeme na Gerlachovský štít". No, není to zrovna skromný kluk. Ale líbí se mi, že má vysoké ambice. Ještě ho bude třeba trochu krotit, do Tater letos určitě chceme jet, jen to vezmeme ze začátku trochu pozvolněji, žádná divočina :-)

Až zapadlo sluníčko, my něco málo pojedli, rozděláváme věci na spaní a snažíme se usnout. Moc nám to nejde. Mně se celkově pod širákem špatně spí, Maxovi je celou noc zima. Ten spacák není zrovna stavěný do hor do 5st. Tady máme ještě mezery. I když jsme zvýšili tepelný komfort "žďáráky", není to zrovna to pravé ořechové. Ale vydrželi jsme a ráno vstáváme na krásný východ slunce.

Cesta dolů do Ružomberoka (po modré) už není tolik záživná. I když překvapivě necítíme žádnou únavu, cesta se vleče. Za Strednou Polanou, kde se nachází dřevěná salaš, v které je možné přespat, se vchází do lesa a lesem se dá se říct jde celou cestu. Sestup má cca 1200 výškových metrů a na nohách to jde trochu znát. Až nad Ružomberokem se výhledy opět otevírají a vše vidíme pěkně z podhledu. Cesta domů už je taková spíše klimbající, občas usneme a pak se divíme, že Maxovi někde přeskočily písničky a mě zase nějaká kapitola v audioknize :-)

Rozhodně ale únavy nelitujeme a těšíme se na další zážitky!