Štramberk-Kopřivnice

24.07.2019

Léto je ideální čas poznávat nová místa. No a musím říct, že máme dost velké mezery i v blízkém kraji. Ne že by jsme tu nikdy nebyli, ale tak nějak poznat místa detailněji je moc fajn. Vlakem do Štramberka to jde rychle.

Jedeme přes Veřovice a musím říct, že tak hezké nádraží už jsem dlouho neviděla. Takové malé, komorní, ale hezké cihlové, pěkný kovový plůtek, celkově to působilo moc příjemně.

Z vlakového nádraží v Kopřivnici nabíráme směr Botanická zahrada. No, botanická, člověk si pod tímto pojmem představí úplně něco jiného, ale překvapivě se to klukům líbilo. Skály všude kolem, takový jižanský ráz, krásné jezírko s lekníny, labyrint. Jak to Max vyhodnotil, taková kombinace biologie, chemie, dějin a mytologie. 

Dále se přesouváme k oblasti, kde se nachází jeskyně Šipka. Tu si jistě ze školy všichni pamatují, že se zde nalezly pozůstatky člověka neandrtálského. Celkově naučná stezka vrchu Koutouč je příjemná.

Místními uličkami, které jsou opravdu malebné, se přesouváme do centra. Tady můžete jít klidně po čichu, vůně štramberských uší táhne sama. Z náměstí vystoupáme k hradu a rozhledně Štramberská Trúba. Chtěli jsme se z rozhledny i rozhlédnout, ale bylo před námi několik dětských táborů a tak jsme nečekali a pokračovali dál na Bílou horu. Tady je také rozhledna. Výhledy na hřeben Radhoště a Veřovických vrchů s Velkým Javorníkem vždy potěší. Musím říct, že tady jsme se do kopce i trochu zadýchali. Nadmořská výška 557m v této oblasti šla poznat.

Dolů do Kopřivnice už se jde lehce, po cestě ještě narazíme na přírodní památku Váňův kámen. Tady překvapil Tom svým hbitým výlezem na skálu. Občas tvrdí, že má strach z výšek, tady si to vyloženě užíval. Zdá se, že funkce pomocného instruktora na horolezeckém kroužku mu vcelku prospěla.

Kopřivnicí už jen procházíme, je horko a ve městě se moc zdržovat nechceme. Přímý bus do Rožnova rozhodl a při svěží chůzi ho akorát stíháme.