Soláň-Kotlová

11.01.2019

Je pátek a hlavou jsem zase na kopci. Je těžké udržet ty myšlenky na uzdě. Udělám v práci co je potřeba a odpoledne si ještě na chvíli vyjíždím na Soláň. Je to moje oblíbené místo, už od dětství.

Vzpomínky z dětství na lyže sice nejsou tak příjemné jak z běžek, ale tu horší stránku tak nějak člověk postupem času odmaže. Možná i proto na lyže už nechodím a běžky vyhrály nakonec na plné čáře. Ve výsledku je to fajn, vlastně to nic nestojí. Pár korun za autobus, do batohu si dám termosku, svačinu a můžu se courat po hřebeni klidně celý den. S tím opravdu nemám problém :-)

Co mě ale asi nejvíc dostalo, když jsem byla u křížku a fotila si ho, šel kolem starší pár. Teda asi pár, nevím. Paní už měla nějaký rok, oblečení trochu retro, babičkovský šátek na hlavě, ale to, jak šli, krásně, na pohodu, prostě radost pohledět. Takhle bych jednou taky chtěla běžkovat, až do vysokého věku.