Salatín

08.06.2019

Vyrazili jsme s kamarády do Nízkých Tater. Vrch Salatín není tak známý, jako jiné vrcholy. Není ani tak vysoký, jako jiné, ale výživný byl dost :-)

Brzy po ránu vyrážíme po zelené od Ludrové rovnou do kopce. A protože je cesta plně zabahněná, jdeme lesem. No, spíše prudkým úbočím. Má to i své výhody, člověk se naučí v lese hledat ty správné stezky, kudy chodí zvěř. Ti to tu totiž mají nachozené nejlépe. Jsou to sice malé úzké pěšinky, ale jsou. A je fajn je vidět.

Do toho kopce jsme se tak s nadšením pustili, až jsme vyšli výš, než jsme vlastně chtěli. A tak máme navíc ve sbírce vrchol zvaný Kohút.

Na dnešní trase rozhodně platí, že je důležité si užít cestu, nejen vrchol. Výhledy po cestě jsou opravdu nádherné a kochací. Též i fotogenické. Sice je dost silný opar z horka, ale i to nám nebrání si něco málo pofotit, aspoň pro vzpomínku.

Poslední úsek ze sedla na vrchol rozhodně zadarmo nebyl, ale šlo to. Nahoře dáváme svačinu, užíváme výhledů. Pak po červené scházíme dolů. Úsek od vrcholu je opravdu prudký, je třeba vážit každý krok. Dnes za sucha jen podjíždí kamínky, ale za mokra to může být celkem zajímavé. Když už se sejde dolů do Ludrovské doliny, je to naopak úžasný úsek. V lese, kolem potoka, všude kolem krásné skály i květena. Ale ta voda v potoce, to byl prostě dar. V tom horku opravdu k nezaplacení.

No, byl to parádní výlet. Cca 20km, 1200m převýšení. Není to nic závratného, vlastně taková standardní trasa, ale horko udělalo své a zatím to byla pro mě největší letošní únava. Do horka prostě nejsem stavěná, ale postupně si člověk z toho chladného jara přece jen asi trochu zvykne.


foto: Pavel Krupa