Rande na slepo

17.02.2020

Hezká akce, kterou pořádá knihovna na Valentýna. A protože jsem šla zrovna vrátit nějaké knížky a CD-čka, tak jsem si jednu knížku půjčila.

U pultu byla Marcela, říkala, ať to prostě zkusím a uvidím. Vybírala jsem hlavně podle balícího papíru. Ono ve výsledku byly všechny moc hezké, nejvíce se mi líbil papír, kde byly šípky a modré květiny. Ale jak se zdá, podle obalu se moc vybírat nedá, záleží, co je uvnitř. A tam byl nějaký válečný román. No, zkusím se podívat na pár stránek, ale myslím, že to nejspíš nepřelouskám. Ráda si čtu, ale musí to být prostě něco, co mě zajímá.


No a dnes druhé "rande na slepo". Spíše bych to nazvala odpolední vycházka. Holky z atletického oddílu mi minule říkaly, že by pro mě někoho měly, že jsou si jisty, že by se ke mně hodil. No, tak jsme se zasmály a tak si říkám, proč ne, zkusit se má všechno. A tak jsme se se Zdeňkem zkontaktovali a šli se projít. Vzala jsem ho na Díly. To je tak akorát, 3 hodinky s cestou a hospůdkou mi stačí, abych si člověka aspoň trochu okoukla a vyslechla. A závěr. Asi ne. Nebyl vůbec špatný, měl stejné koníčky, dokonce vcelku pozorný. Jen mám pocit, že má cesta se ubírá jiným směrem a že by mému tempu časem nestíhal. I když krok a tempo mě celkem dobré. Tak nějak vsázím na intuici, že tenhle to prostě není.