Pustevny-Radhošť-Pindula

17.01.2019

Letošní zima mi dává zabrat, teda ne fyzicky, tady je to v pořádku, ale myšlenkami jsem věčně na kopci. Doufám, že si většinu letošní dovolené nevyberu už v lednu :-)

Jedu busem 8:15, to je v autobuse i na kopci boží klid. Jen pár jedinců si vyjede nahoru. A u těch jde cítit, že jsou to srdcaři. Sluníčko letos opravdu poctivě na předpovědích počasí sleduji a když je to možné, vyrážím na kopec. Dnešek je jako malovaný a slunce od rána krásně hřeje. Cesta na Radhošť tedy příjemně uprašuje, občas si něco vyfotím a za chvíli jsem u kaple. Rozhodla jsem se seběhnout dolů i přes varování Horské služby, že se teď do lesů moc lidi nemají vydávat. Stromy jsou obtěžkány sněhem a lámou se. No, je to dilema, ale prostě jdu. V lese pod Radhoštěm je úsek, který je věčně zavátý. Ale že bude až tak zavátý, jsem fakt nečekala. Chvílemi jsem tam více než po kolena. Udělám krok a zase. Hm, tak teď nevím. Kdybych to tu za poslední roky neměla tak nachozené, rozhodně bych se vrátila zpět. Ale vím, že tohle nebude trvat dlouho. Jó ty sněžnice, ty by se dnes hodily. No, ale nemám je, takže nějakou chvíli bojuji se závějí, ale pak už se to vše zase mění na normální chodníček, kde se bořím jen po lýtka. To jde. Dnes bych to tedy nazvala velmi solidním tréninkem pro nohy. Znám čas odjezdu z Pindule, vím, jak dlouho cesta trvá. Tyhle zkušenosti z minula se hodí. Od rozcestníku na Černé hoře vím, že už musím běžet, jinak bus nestihnu. Tady už sněhu není tolik, na stromech už také toho moc není a běží se překvapivě lehce. Na Pinduli jsem dřív, než jsem čekala a tak ještě stíhám něco na zub a čekám dalších 5 minut na autobus. Po 12-té hodině sedím už poslušně v práci u počítače :-)