První máj

01.05.2019

Jak píše K. H. Mácha: "Byl pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas."

No, u nás to bylo trochu jinak. Bylo ráno a bylo třeba odvézt běžce na májové závody. Naštěstí jen do Valmezu, kde si ho přebírá trenérka. V lepších rukou být snad už ani nemůže. Jsem ráda že ho to baví a že mu to dodává energii. Po škole s chutí běží několikrát týdně na autobus a nechává se tam dobrovolně "týrat".  Večer přijíždí domů spokojeně znaven a teprve mu začínají přípravy do školy a na kytaru. Někdy si říkám, jestli toho nemám málo :-) Musím uznat, že je fakt dobrý.

Jen mě malinko mrzelo, že ti valmezáci nejeli na závody dřív. V osm hodin jet něco fotit je fakt pozdě. Ale i tak to beru domů přes Lhoty. Tady je to vždy fotogenické. Ještě nějaké ranní mlhy se v údolí drží, pofotím Javor, trnkový sad a fičím domů, kouknout, co dělá druhé dítě. Jestli se už dorůžova vyspalo a je funkční do života. Tady jsme letos trochu zvolnili, musím uznat, že růst těla je fakt extrémní a bere mu to dost energie. Tak se snažím být tolerantní a nechat ho dostatečně vyspat. Ve spánku se přece jen energie obnovuje a tělo má pak prostor pro dobrý růst.

No, ale zase ať ho nepřehýčkáme, že? Po cestě mě napadlo, že by jsme si mohli udělat hezkou vyjížďku. Je po deváté, krásně slunečno a teplo a junior na turistiku zrovna moc není. Takže kolo je jasná volba. Ani se moc nebrání a když je dobrý přísun svačin v batohu, je ochotný vyrazit i na delší vyjížďku.

A protože jsem dnes byla na Lhotách jen jednou, jedu po druhé. Nevadí mi to, mám to tu ráda. Mám taky ráda hřeben směr na Díly. Když chci nějakou odreagující vyjížďku, je to pro mě asi nejlepší volba. Něco do kopce, pohoda a výhledy na hřebeny. 

Dnes to bereme ale jiným směrem, chceme si udělat delší den a u přehrady je to moc hezké. Hlavně je tam klid. Nějak tam lidi zapomněli jezdit. Dáme si takový pomyslný oběd a pokračujeme přes Bystřice na Říku. Tady trošku Tomovi popovídám o svém dětství a tak. Cestou na Díly, u potoka, ještě sbíráme nějaké kytky do herbáře. Snad aspoň takhle trochu pomůžeme vytíženému gymplákovi a možná mu i vylepšíme známku z biologie :-) Má to i další pozitiva, že kluci každé kytce neříkají kytka, ale snad si i nějaký název zapamatují. Aspoň tedy doufám. Jak říkal nakonec Tom: "Chtělo by to mami nějakou dcérku, nemyslíš?" No, asi jo, ti chlapi na kytky asi moc nejsou :-)

No, byl to fajn výlet. Přijeli jsme utahaní jak koťata a večer jsme se zaslouženě uložili do lůžka. Příště prý bude trénink techniky. Už se fakt těším :-)