Prostor ticha

03.05.2020

Většinou tušíme, že naslouchání našemu vnitřnímu hlasu nám může usnadnit klid a jistá míra jednoduchosti. Odpoutat se od všech rušivých vlivů, strachu a nejistoty není snadné. Může nám k tomu hodně pomoci procházka v přírodě, poslech hudby nebo v hraní si s dětmi. Právě od dětí se můžeme učit žít okamžiky tady a teď, kdy nás netíží minulost ani budoucnost. Právě v takových chvílích mohou přijít odpovědi, které hledáme. Pokud se naučíme takové okamžiky vyhledávat a vědomě je prožívat, můžeme z nich čerpat i ve chvílích, které jsou složité a neklidné. A budeme vědět, že se máme kam vracet.

Zas a znova se ptát, hledat a přijmout sebe samého i druhé se všemi chybami a omyly v nás probouzí laskavost. I laskavostí můžeme proměňovat náš život. Jestliže je vnitřní hlas klidný a mírný, nejlépe ho uslyší ten, kdo s takovým hlasem ladí. Tedy člověk vyrovnaný, který se nebojí postavit za své názory, a zároveň přitom bere ohled na ostatní. Zkuste si vzpomenout na někoho takového ve vašem životě. Co je pro toho člověka typické? Jak se chová, co z něho vyzařuje? Bylo by možné něco z toho vnést i do vašeho života? Laskavost můžete začít projevovat docela malými činy, které mohou přinést velké změny.

Začneme-li nalézat klid, vneseme do našeho života více jednoduchosti a rozezníme struny laskavosti a porozumění. Teprve čas ale prověří, jak to se sebou myslíme vážně. Cesta upřímného hledání se zpočátku může jevit jako cesta do samoty. Ve skutečnosti se na ní ale zbavujeme nezdravých závislostí a konečně přebíráme odpovědnost sami za sebe. A pokud něco na této cestě ztratíme, nemělo to už v našem životě co dělat. Místo toho nás vždycky může čekat něco mnohem lepšího.