Podzimní rána

20.09.2019

Na podzimní rána se vždy moc těším. Ve vzduchu je chlad, vlhkost a když se k tomu přidají ranní mlžky, je to dokonalé. Ani nemusí být sluníčko, toho si člověk užil v létě až až. Když ale do těch mlžek zasvítí ty správné sluneční paprsky, má to své kouzlo. A na to si rozhodně počkám a budu chodit naproti.

Dnes si dávám budík na 5:45, ale i tak už jsem vzhůru. Trošku ten finiš při stěhování přitěžuje, je třeba jít to ven vydýchat a potřeba se pořádně do zásoby nadechnout. Práce s dechem je důležitá, člověk přijde z venku vždy jako vyměněný.

Ráno tedy vařím čaj, nachystám pro všechny snídani a hurá na kopec. Dnes ten nejbližší bude stačit, Rysová. Výhledy jsou tu hezké, od Lhot, směr Valmez, a když to překlopím na druhou stranu, hřeben Radhoště a pod ním vesnice směr Hutisko. Na loukách už se pasou ovečky, krávy, občas prolítne dravý pták, či přeběhnout srnky. V trávě už leží jinovatka. No, je čerstvo, ale je to příjemné. Sluníčko taky občas vykukuje. Do klasického podzimního počasí to ještě chvíli potrvá. Tak akorát, abych se stihla rozloučit s minulostí a vstoupit do přítomnosti/budoucnosti. Takže ještě trochu rozjímání a od října s plnou parou do něčeho nového, třeba i nepoznaného ...