Pestrý víkend

19.05.2019

Tento víkend byl opravdu vydařený. Nijak extra náročný, ale akční. Mám ráda aktivity, mám ráda, když je živo a něco se děje, ale tak nějak spíše na pohodu.

V pátek, po práci, jsem si chtěla vyjet na Velký Javorník. Zatím jsem tam letos na kole nebyla. Javorník je vždy výzva, jestli už je kondice dostatečně dobrá. Ale lilo jako z konve. Vyčasilo se až na večer a slunce mě vytáhlo ven. Ještě klukům říkám: "Jedu si udělat klasické kolečko přes Zubří a Zašovou, je po dešti, tak pojedu jen po silnici". No, ale člověk míní a situace se mění hned u odbočky na Bučiska. Něco mě tam táhne. Ráda zkoumám nové trasy a místa a tady u mostu mě napadlo, že jsem ještě nejela tou cestou za rančem. Znám jen kousek, ten je hezky zpevněný, to by mělo být v pohodě. No, první půlka dobrá a pak ejhle, cesta nikde. Nějaká pěšinka v lese, krásně zabahněná. Asi nějaké znamení, že se mám naučit překonávat překážky. Jestli něco na kole nemusím, tak je to bahno. Je to pro mně největší strašák. Navíc stromy mokré, ale to mi neva, mám vodu ráda. Nejsem z cukru. Upřímně, nemít v mobilu off-line mapy, tak se ztratím i mezi Rožnovem a Zubřím :-) Ale neztratila jsem se, našla tu správnou pěšinku, bahno jsem zvládla a jela dál, kde byl plán původní cesty.

Sobota byla zajímavá už od rána. Večer pečlivě nastudovány spoje, plán byl jet busem 6:10 do F-M a pak do Ostravice. Odtud přes Smrk a Martiňák na Horní Bečvu nebo jinam, kde mě to zrovna potáhne. Ale plán se změnil hned na zastávce, kdy mi řidič řekl, že na autobusové nádraží do F-M nezajiždí. No, tak nevím kde se stala chyba, ale nebyl čas to řešit, tak si beru lístek na Pinduli a jdu na Radhošť. Vsadila jsem prostě na trasu, co znám. Dvě nabízené zastávky neznám, tak jsem nevěděla, kde bych to vlastně vystoupila a jestli bych do Ostravice dojela. Smrk nechám na jindy, nikam neuteče. Po dešti opět v lesích bahno, někde není ani kam projít. Taky jeho hloubka mě občas zaskočí. Ale boty jde pak omýt v kalužích, tak to jde. Po cestě si občas něco vyfotím, projdu se na Pustevny, svezu busem k lomu, něco pofotím na potoce Kněhyně a za hodinku se svezu dalším busem do Rožnova. Jsem doma o hodně dřív, než byl původní plán, tak si dávám odpoledne ještě kolo. Byla by škoda nevyužít tak krásného slunečného dne.

Neděle je obzvlášť povedená. Nová zkušenost! Když přijde dobrá nabídka, neodmítám a beru ji. A protože dal Martin velmi lákavou nabídku na raft, neváhala jsem. Na raftu jsem nikdy nebyla. To se musí zkusit. Se zkušeným sportovcem a partou známých i neznámých lidí je celý den velmi veselý a pohodový. Jedeme sjíždět Moravici, start ve Vítkově, dojezd za Žimrovickým jezem před Hradcem nad Moravicí. I když se zdálo, že počasí bude proměnlivé, na celou cestu máme slunečno. Máme sebou i dvě pětiletá děvčata, které tu jízdu hezky zpestřily. Bylo fajn pozorovat jejich bezprostřednost, obavy, pláč i radost. Na lodi jsme byli velmi dobře sehraný tým, i když půlka osádky byla do tohoto dne raftem "nepolíbena". Není to žádná věda a bylo moc fajn si to zkusit.

Myslím, že člověk by se neměl tolik bát a přijímat výzvy, které přichází. Samozřejmě s rozumem. Každý máme své momentální limity. No, všechno pěkně postupně ... ale čím jsem starší, tím víc mě láká poznávat a zkoušet nové věci ... škoda, že jsem takhle nefungovala dřív. To jsou ty staré vzorce strachu táhnoucí se už od dětství.