Někdy stačí pouze setrvat v tichu

11.01.2022

Další inspirativní článek při dnešním dnu ...

Možná si ani neuvědomujeme, jaké je štěstí, že si v Novém roce můžeme opět popřát, být tady spolu, při sobě, hloubat a bádat, kontemplovat a rozjímat, učit se a poznávat, posouvat se a svým způsobem také růst. Ona pokora a vděčnost, že stále můžeme. Nový rok je právě tím obdobím, kdy se dokážeme zastavit, položit před sebe čistý bílý list, na který črtáme dny následující tak, jak si přejeme, aby se udály. Nový rok osobně vnímám jako bilanci. Na jedné straně to, co si s sebou mohu s klidným srdcem vzít, na straně druhé pak ztráty, které mne však přivedly na práh nové stezky a které často dokážu přehodit do výhod. Možná máte také tak, možná se však jenom posadíte, kreslíte a malujete, na svém listě stavíte domy, kupujete auta, chováte děti, vypisujete přihlášky na vysoké školy. Jak je život rozličný, barevný a tvárný. A pokud stále bereme do rukou pastelky či štětce, paletu s barvami, už tento akt je obrovskou výhrou. Protože máme chuť, protože stále potřebujeme tvořit. 

Naslouchejme svému vnitřnímu hlasu

To jsme my, v době plné možností, která je otevřená, dávající, přející a sytá. Navzdory všemu však dokážeme tápat. Protože nevíme, živíme strach, nesvedeme sestoupit do nitra duše. Protože je všude opravdu moc hluku, který nám brání spočinout v klidu. Abychom slyšeli svůj vnitřní hlas. A tak se někdy stane, že na ten čistý bílý list nedokážeme namalovat jedinou čárku, něco, co by vykřesalo alespoň malou jiskru naděje, přineslo drobet potřebné radosti. Nicméně, věřte mi, někdy stačí pouze setrvat v tichu. Na několik málo dní. Naplnit čas procházkou, kdy pod nohama křupe sníh, kraj dávno ulehl, spí a odpočívá, chalupy vrní praskajícím dřevem a na vršcích borovic se ve větru chvějí poslední šišky. Jít v naprostém tichu, ve kterém víme.

Zabrousím-li do minulosti, do dob našich předků, jejich život plynul docela jinak. Měli pevný řád, kořeny a tradice, kterými překlenuli těžké, dlouhé časy. Měli též mnohem více příležitostí levitovat a snít, ať už se jednalo o možnost vyvěrající z dlouhé monotónní práce, většinou na poli, lese a v sadech, každodenní pochůzky, které čítaly i několik desítek kilometrů. A během těch se dalo nekonečně hloubat. Nový rok, onen čistý bílý list, byl vítanou vzpruhou, neboť odrážel symboliku naděje, touhy, perspektivy a vyhlídky. Nesl v sobě otázku týkající se zdraví, svatby, narození dítěte, příznivého hospodářského roku. Ne nadarmo je též Nový rok naplněn hezkou řádkou pranostik.

My tak nějak předběžně víme, nemusíme se strachovat o prázdný stůl, chceme-li vystrojit svatební hostinu, netřeba překonat mnohdy i sta překážek, jak tomu bývalo v dřívějších dobách. Dokonce již nemusíme ujít z povinnosti desítky kilometrů, abychom navštívili staré dobré známé. A přes to všechno, byť ušetříme mnohem více času, se nám tohoto cenného artiklu často nedostává. Případně jej nedokážeme aplikovat na věci, které právě vykřešou onu jiskru radosti. Na mysl mi teď přišel příběh z Malého prince, který napsal Antoine de Saint-Exupéry a ve kterém malý princ kráčí ke studánce:

Byl to obchodník se znamenitými pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít.
"Proč to prodáváš?" zeptal se malý princ.
"Je to velká úspora času," odpověděl obchodník. "Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden."
"A co se udělá s těmito padesáti třemi minutami?"
"Co kdo chce..."
Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce...

Umění malých kroků

Věci, okamžiky, chvíle a čas, který nám smysluplně přináší radost. Pak je naše nitro klidné a my jednoduše víme. Víme, že příští rok chceme zapracovat na zdraví, protože cítíme, že už nevyjdeme Stolovou horu. Chceme si užít parádní koulovačku, jejíž aktéry jsou naše děti. Nezbytně a nutně toužíme, abychom se zase probouzeli s dávající energií, kterou tak smysluplně rozprostřeme do celého dne. A pokud víme, je to velký krok, protože pro to dokážeme učinit mnohé. Pomocí umění malých kroků. Ne, do svého cíle nemusíme běžet, dokonce můžeme i chvílemi stát. To, když si všimneme oněch šišek v nejhořejších větvích borovic. Důležité je, že za malý okamžik se opět vydáme, půjdeme cestou, která bude chvíli rovná, chvíli se bude klikatit, mockrát se můžeme ztratit, přesto však setrváme, abychom nalezli. Kus sebe, dobrého úmyslu, vykřesali onu radost, ať už se bude jednat o naprosto cokoli.

Nechť je tedy náš Nový rok plný odvahy, těšení se a chvílí klidu.