Koronavirus aneb jarní očista

Čím dál více mám potřebu se zbavovat toho, co mi nedělá dobře. Čím dál více jsem vnímavá sama k sobě. Dalo by se to nazvat jarní očistou. 

A tyhle současné události mě celkem dost zanáší, i když se je snažím filtrovat a moc nesledovat. Jen sleduji to, co je nezbytně nutné. I to stačí ...

Nedělá mi to dobře a potřebuji ven. Zákazy, nezákazy, prostě musím.

Na kole do kontaktu s nikým nepřicházíme, naopak máme celou cestu pocit, že jsme zůstali na tom světě skoro úplně sami.

Vlastně vždycky mi pomůže, když jsem venku, nejlépe na kopci. Vidět vše tak nějak z nadhledu ...

Kde jinde je člověk v bezpečí, než venku, na čerstvém vzduchu, v přírodě, v lese. 

Tom nám chtěl ukázat, kde byl na lyžáku a tak jsme prostě jeli ...