Dvojdenka po hranici

18.08.2018

Dalo by se to nazvat už tradiční dvojdenkou. Co jsme zpět v Beskydech, tj. už třetím rokem, dáváme letní dvoudenní výlety. Jen osádka výletů se nám trochu pozměnila, ale to vůbec nevadí :-)

Letos padla volba na další neznámá místa. Díky Kláře jsme měly trochu inspirace a pak jsme si trasu jen doladily k obrazu svému.

Trasa vede po hranici ČR/SR, Beskydy/Kysuce. 

Ranní vlak do Mostů u Jablunkova. Spoje luxusně navazovaly, cesta rychle utekla a po cca třech hodinách můžeme vyrazit. 

Trasu vezmu stručně ... Skalka, tam zrovna probíhala svatba. Je hezké mít svatbu v přírodě. Kamenná chata, akorát čas na oběd. Obsluha ... no, najedli jsme se. Pak už jen pohodová trasa přes Velký Polom, nejvyšší bod naší trasy (1067m) na Muřínkův Vrch. Tohle je opravdu hezké místo, krásná kamenná kaplička, spousta posezení, dokonce kohoutek s pitnou vodou, hrnečky, v hezkém přístřešku. Procházíme pod Burkovým Vrchem a nabíráme směr Malý Polom. Docházíme na plánované místo pro spaní a hledáme to nejhezčí místečko. Volba padla na Polomku. Také je třeba zmínit, že je zde v lesích dostatek vody, je to po cestě samý potůček a studánka. Tahat se zde s vodou je jako nošení dříví do lesa :-)

Romantický západ slunce vedle Lysé hory. Tenhle pohled se nikdy neokouká :-) Nevím, co na to Jack, ale vypadá spokojeně. On je stále spokojený :-) 

A ranní sluníčko. Teplota parádní, sice padla v noci rosa, ale brzy máme díky luxusním sušákům vše proschlé a můžeme balit. Mezi tím dáváme řeč s jedním sympatickým bajkerem a jedním, no, takovým ... turistou :-) Peťa ví :-)

Nožky krásně šlapou a tak jdeme dále přes Sulov, Bílý Kříž na Doroťanku. Nejdřív jedna zastávka na ranní kávičku. Na Doroťance akorát čas na oběd. Prostě to všechno parádně ladí. Od Konečné na Bobek se kocháme výhledy, je fajn vidět ty kopce z různých pohledů a dávám si to tady hezky do souvislostí.

Úsek po modré na Bílou nám lehce odrovnal nohy, ale co se dá dělat. Prostě tam musíme. Pavel nám tam nechává auto (hodný to muž... Petin), ještě se stavíme na něco dobrého, pozorujeme vrtulník, co si přijel pro jednoho nepozorného bajkera. Pak už se přesuneme na přehradu Horní Bečva, kde si naše ladné nožky vyplaveme.

No, bylo to opět parádní, myslím, že i další roky by jsme měli/měly v téhle tradici dvojdenky (i vícedenky) pokračovat. Vlastně jsme si ten výlet daly tak trochu k svátku...

Kolik že to bylo Peti km? 35-37? Už ani nevím. Mám pocit, že ty nohy šlapou tak dobře, že už to nějak ani neřešíme ... :-)