Co se u nás děje ...

27.03.2020

27.3.2020

Zdá se, že dnes bude hezký slunečný den ...

Po včerejšku mě ještě trochu brní prsty od trhání kopřiv, ale cit v prstech stále je. Takže se jde pracovat, ať to máme za sebou a můžeme ven.

Přijel kurýr. Dovezl zásilku slyšících pomůcek. Říkám Maxovi: "Řekni něco, ať poznám, že mám dobrý příjem ..." A Max říká: "Jsi šťastná?" Ten kluk je fakt zlatý. Těším se, že si budeme zase povídat, stejně jako minulý víkend.

26.3.2020

Ani nevím proč, ale vstávání s francouzštinou mým, ne zrovna dobře slyšícím uším lahodí a dává mi energii. Prostě si ji ráda pouštím ... 

Třeba na to jednou přijdu, třeba mám jet do Francie. Moc ráda bych tam jela, už jsem tam nebyla od r. 1985. No, uvidíme ... už léta mě láká Provence. 

Ještě jsem si vzpomněla na postřeh z procházek. Jak jsou k sobě lidi najednou studení, odtažití, vzájemné pohledy jsou až nepřátelské. Byli jsme zvyklí, že když jdeme ven, hlavně na kopec, lidi se navzájem zdraví, usmějí se, někdy i jen tak prohodí slovo. Teď je to úplně jiné. Chybí mi ty pozdravy a úsměvy, prostě lidskost. Jsem ráda, že to i kluci vnímají. Snažím se, abych je svým myšlením moc neovlivňovala a jsem ráda, že to při vycházce i sami zmíní. Celkově se je snažím už co nejméně ovlivňovat, nechávat co nejvíce samostatně myslet. Už by jim to jen ubližovalo. Někdy je to těžké, někdy mi to ještě nejde, ale vím, že musím, jinak by je to spíš už brzdilo. Výchova není jednoduchá, ale dost toho vnímám u sebe, co bylo špatně, jak mě to samotnou ovlivnilo. V hodně případech i dost negativně. Člověk se s tím pak celý život pere.

Nejsem sice žádný učitel, ale práce s dětmi mě baví. Baví mě je pozorovat a něco s nimi tvořit, sportovat, rozvíjet je. Nyní nastává období učení se chybou, pro vstup do dospělosti už nic jiného nezbývá, než jít touto cestou ...

Oběd pro 5-člennou rodinu za námi. Byla to celkem fuška. Asi při jednoduchém obědě žádná věda, ale my zvolila zrovna to nejtěžší jídlo, co jsme kdy vařili. Společnou pomocí jsme to ale zvládli. Tom při škrábání brambor prohodil: "To už je jak pro armádu!". Obdiv před maminkami, co takhle vaří denně. Já bych to sama asi nedala. Ještě, že mám pomocníky.

Skvělá zpráva ze servisu, naslouchadlo se ještě dnes opraví a obratem jde zpět. Mám ráda, když je někdo rychlý a ještě k tomu ochotný. Tak snad do pátku bude doma, nějak už jsem si zvykla, že slyším. Teď mě to dost nepříjemně omezuje.

Začínám mít toulavé myšlenky ... inspirace ... vlak ... Ukrajina, Podkarpatská Rus, Černé moře

25.3.2020

Ani nevím proč, ale ráno u snídaně jsem si vzpomněla na písničku Karla Zicha ... 

Asi proto, že dnes je den bez vaření. Včerejší společné vaření bylo moc fajn, řekla bych, že dokonce u této činnosti jsme nejvíc sehraní.
Takže udělat práci, školu a jde se ven ...

Když vidím tu solidaritu při šití roušek, mají u mě ti lidi obdiv. Věnovat svůj volný čas u strojů a dávat do roušek svou energii a lásku je obdivuhodné. Některé jsou fakt krásné. Šít umíme, též jsme nějaké ušili, ale mě to dusí. Nějak mi u té činnosti chybí radost. Už jen to pomyšlení na to, co se teď děje, že přes ni musí člověk dýchat, že to zabraňuje volnému nádechu, že člověk vdechuje to, co by mělo zůstat už venku ... zákazy/příkazy/kontroly, je mi z toho nějak špatně. Stačí mi projít v roušce město/obchod a není mi z toho vůbec dobře. Prostě potřebuji volnost a čerstvý vzduch. Čerpám každý den ze své drahocenné dovolené 4 hodiny, tak jdeme ven...

Jít s Maxem ven je opravdu zábava. Ten má radost všude, i na Dolní Bečvě. Stačí vidět volavky a je z toho hned safari (od plameňáků až po pelikány, zdá se, že jsme málo jezdili do ZOO). Až to půjde, do nějaké ZOO si zajedeme. U Bečvy kopřivy, ze sbírání bylin mám zase radost já. Na Suši dáváme kávičku, příště bude Sushi na Suši. A nad Hážovicemi opékačka brambor. Též zkusím pokus o japonské foto rozhledny. No, furt nějaké myšlenky naskakují, jen venku jsou ty myšlenky více veselejší ...

24.3.2020

Teplé sluníčko od rána za oknem, další sluníčko ve zprávě na telefonu ... to bude jistě krásný den! 

Maxovi zrušili květnový koncert Erica Claptona. Odložen na 23.5.2021. Tak na tohle se fakt těšil. To jsem zvědavá, co budeme muset ještě letos zrušit. Zdá se, že letošní výlety budou více v přírodě, v lese, pod stanem. To se snad může ...

Tak si říkám, jak těžký měly ty naše babičky život. Aspoň teda ty mé. Jedna měla 9 dětí, druhá 6. Chalupa, pole, zahrada, domácnost. A my někdy remcáme. Jsme vděčni za myčku, která je teď největším domácím pomocníkem. Uvařit jídlo není problém, ale to věčné nádobí! Takto se to nastrká do myčky a je fuč. Naštěstí! A odpo můžeme ven.

Max říká: "Mami, nemáš náhodou někde zapsané, co jsme dělali od 16.3.?" :-) Ono se i to psaní nakonec na něco hodí :-) Je fajn, že Zuzka na ty "své děti" myslí. Mám obavy, že toho děláme málo, že to nebude dle jejich představ. Asi budeme muset přidat ...

Trénink dle plánu, po vyvětrání spousta energie. Využíváme ji na vaření jídla. Když se spojí síly, vaření jde rychle a od ruky. Máme navařeno až do čtvrtka, prostě vaříme s elánem ...

23.3.2020

Práce, škola, sestavování jídelníčku na tento týden. Zdá se, že ten vánoční nápad s ukládáním receptů vůbec nebyl špatný. Jak se to teď hodí! Hlavně se hodí, že se k vaření umíme v kuchyni postavit všichni tři. Je skvělé se vzájemně doplňovat.

Objednání léků na alergii, zabalit naslouchadlo do servisu, pošta, lékárna, nákup, uvařit, normálně se člověk nad tím ani nepozastaví, co vlastně za den stihne. No a ještě se začíná ucpávat odpad ve sprše, takže koupit čistič, atd. prostě mraky denních povinností. Ale odpo chceme ven ...

Začínám vnímat a oceňovat blízkost bydlení s babičkou a dědou. Vzájemná výpomoc, pobavení se, výměna jídel, receptů a jiných informací ... Síla opravdové rodiny se pozná nejlépe v horších časech ...

No, pokus o sestavení domácího cvičení jaksi selhal, na to nejsme zvyklí. Třeba se to časem nějak poddá. Max říká, že se potřebuje po těch všech zaslaných povinnostech hlavně uvolnit ... :-) Chtělo by to něco jako pinec, tělocvičnu, horolezeckou stěnu ... anebo prostě kopec na kole či pěšo ... doma nám ten pohyb nějak nejde ... tak uvidíme, co bude dál ...

22.3.2020

Když se dívám z okna, zdá se, že bude hezký den. Venku je klid, v lese bude bezpečně. Jdeme na Radhošť. Nemá smysl být stále zavření doma, to nám neprospěje.

Radhošť jako vždy úžasný. Už byly potřeba hluboké nádechy, výdechy. Studený vzduch, sníh, kopec, výhledy, hřejivé slunce, vše nám dělá extrémně dobře. Z kopce je nálada více než dobrá, většinu času běžíme. Na Černé hoře dvě stopy z horských kol, jedna následuje druhou. Na kolech stejný vzorek. Zdá se, že i bajkeři mají hezký den :-)

21.3.2020

Zničit si naslouchadlo není zrovna v této době dobré řešení. Teď nevím, jestli říct "pitomé gumičky na rouškách" nebo že jsem prostě zbrklá a neopatrná na tyto dost drahé titěrné věci. No, co se dá dělat, nějak se to bude muset vykomunikovat. Uvidíme v pondělí. Jsou horší věci.

Jinak frgálový workshop u babičky na výbornou, tam je to v pohodě, jako vždy. Žijí si svým jednoduchým pohodovým životem a zdá se, že je jen tak něco narozhází. U nás doma vaření, úklid, praní, zaskočit do práce a tak. Každý pak program dle svého rozpoložení.

Zpracovávám info o NW, kluci koukají na film.

Pečeme rohlíky.

Že by zítra na Radhošť?

20.3.2020

Tak nám ten páteční den pomalu končí. Byl vcelku příjemně naplněný. 

Nejdřív pracovní a školní povinnosti, od příštího týdne nastavení pracovního režimu na 4 hodiny. Aspoň bude více času na rodinu.

Včera jsme otestovali šití roušek, dnes už v plné výrobě pro rodinu. S babičkou budeme mít hezkou kytičkovou verzi. 

Sice mi nebylo dáno mít děvče, ale praktický syn se též hodí. Když je k tomu technický, je to paráda. Přichystal šablony, donesl šicí stroj a učil se šít. A zdá se, že ho jakékoliv technické a praktické dovednosti evidentně baví. Takže příjemná společnost, testování trpělivosti při práci a k tomu trochu jemnocitu. Proč ne. Aspoň jsme ten můj 30-letý stroj oprášili, poctivá polská výroba Lucznik stále dobře šije.

Zato Max přišel z obchodu nějaký vystresovaný, trošku tam na něho zatlačili s časem před zavíračkou a nějak při zmatku nekoupil vše, co měl. No, tak příště.

Zítra bude vařit, tak uvidíme. Čeká nás též workshop pečení frgálů u babičky, tak se těšíme ...

K tomu všemu dnes příjemná sluníčková vyjížďka na kole, pofocení kytiček po cestě. Hlavně se držet ve zdraví. Takže i hodně spíme.