12 nejdůležitějších vět pro sebevědomí dítěte

09.04.2020

Další ze zajímavých článků ...

Co myslíš Ty?

Jinými slovy: Na Tvém názoru mi záleží. Tvůj názor mě zajímá. Vidíš něco jinak než já?

Nechtějme, aby děti byly pouze naší ozvěnou. Aby vůbec byly jen ozvěnou druhých. Ať se nestydí za svůj názor, ať ho řeknou, ať si za ním stojí. Nechtějme, ať jdou výhradně jenom s davem. Každý dav jde jen tak rychle jako jeho nejpomalejší člen. V době krizí je to znamení ohleduplnosti vůči nejslabším, ale i tehdy dav potřebuje lídra, hrdinu, kteří se nebojí z davu vystoupit. Každý jedinec totiž může být rychlejší než dav, když dav opustí. Paradoxně se pak stane příkladem pro druhé. Učme to děti: nebát se ukázat svou individualitu. Jejich hodnota odlišným názorem neklesá, ale roste.

A tak až příště budeme chtít vytknout dítěti: Tohle jsi udělal(a) špatně, zkusme za to ihned přidat otázku: Co myslíš, že by šlo udělat lépe?

Důvěřuji Ti

Hřejivé slovo. Každý rád cítí důvěru. Ale pozor, i důvěra je mince, která má dvě strany. Ta jedna těší, ale ta druhá zavazuje. Toho, kdo nám důvěřuje, nechceme zklamat. Vyjádřit dítěti důvěru tak znamená současně ho podpořit, ale také zavázat k odpovědnosti.

Důvěřuji Ti, že mě nezradíš. Důvěřuji Ti, že to zvládneš. Důvěřuji Ti, protože vím, že je na Tebe spoleh. Důvěřuji Ti, protože Tě jen tak neopouštím. To potřebuje slyšet každý, dítě především.

Ty to dokážeš

Už Emil Zátopek říkal: "Chceš-li běžet rychle, utíkej sám. Ale chceš-li doběhnout daleko, běž s někým."

Všichni potřebujeme podporu, když nám něco nejde, když o sobě pochybujeme nebo když se odhodláváme k něčemu, co jsme ještě nedokázali. Proto děti mají po svém boku dospělé. Oni jsou přece symbolem nadhledu, moudrosti, zkušenosti. Oni jsou dětskými kouči.

Slova Ty to dokážeš jsou víc než projevem důvěry. Je v nich také víra. Věřit druhému je jedna věc, ale věřit v druhého je ještě mocnější. I děti zjistí, že když v ně někdo věří, dokážou víc.

Není to Tvá vina

Když dítě chybuje, ihned dostává od dospělých zpětnou vazbu - špatnou známku, na zadek... Ale jen u poukazu na vinu to nesmí skončit. Žádný požár neuhasí hledání viníka. Požár uhasí jedině identifikace příčiny a její společné odstranění. Ne izolace, ale spolupráce.

Vinit dítě příliš dlouho znamená vzít mu víru v sebe, energii, racionalitu i zájem o kladné řešení. Dítě v negativních chvílích dvojnásob potřebuje pozitiva: ponaučení a příklad, který mu umožní odstranit vadný přístup a jít dál. Nesoustředit se na vinu (na boření), ale její nápravu (stavění).

Pamatujme si: Existují jen dva druhy lidí. Ti první odejdou, i když z člověka poznají to nejlepší. A ti druzí zůstanou, i když z člověka poznají to nejhorší. Proto stůjme při dítěti TÍM SPÍŠ, když dělá chybu. Tehdy nás totiž opravdu potřebuje - k pozitivní motivaci.

Je tak snadné říct: Je to Tvá vina. Ale když naše dítě chybuje, je to i naše chyba. Jsme v tom vždycky spolu. Jako tým.


Děti dělají chyby, ale my také. Proto místo povyšování se a ponižování dětí raději projevujme velkorysost, pochopení a nadhled, ostatně právě chybováním se ponaučujeme a zlepšujeme.

Děti nepotřebují rodiče, kteří je chrání od porážek a chyb. Děti potřebují rodiče, kteří je učí, jak s porážkami a chybami zacházet. Poškozovat děti znamená učit je poškozovat sebe.

Dělejme opak. Bez ohledu na to, jak se jim nyní daří, děti motivujme, aby zítra byly lepší než dnes a nikdy nepřestaly pracovat na své lepší, optimálně co nejlepší verzi svého Já. A to i při vědomí, že nikdy nebudou dokonalí. To jim nebrání být nejlepší, jací v dané chvíli dokážou být.

Jsem na Tebe hrdý

Cesta je důležitější než cíl. Úsilí vkládané do cesty a chuť se zlepšovat jsou důležitější než dílčí úspěch, mezičas. Když totiž člověk ztratí úsilí a chuť, pak přestane záležet na tom, čeho doposud dosáhl. To, čeho dosáhl, zmizí.

Proto mějme pro děti ta nejsilnější slova, když něco zvládnou za použití absolutní snahy. To je skvělé! To se Ti povedlo! Nebýt Tebe, tak... mohou znít odměny v individuálním i kolektivním úsilí. Děti potřebují pochopit, v čem je motivování cestou lepší než motivování cílem (detailně i v rozhovoru s Marianem Jelínkem v novém magazínu Jak zvedat sebevědomí).

Druhá šestice důležitých slov pro děti je rodiči velmi opomíjená. Mají pocit, že dospělí by se takto neměli před svými dětmi "ponižovat". Jenže děti jsou jako savý papír - začnou považovat za normální všechno, co vidí. I neschopnost nebo neochotu mít pro druhé ve vztazích tato důležitá slova.

Uvědomme si proto, že vyslovením těchto vět neztrácíme, ale naopak získáváme:

Promiň mi to

Nepodceňujme sílu omluvy. Nestavme výš své ego. Předstíráním dokonalosti a nechybovosti chybujeme ze všeho nejvíc.

Promiň sbližuje. Hojí příkoří, bolest, nezasloužené trápení. Činí člověka člověkem. A hlavně - omluva je způsob, jak si získat respekt druhého projevem vlastní pokory.

Omluvy není každý schopen. A je to dobře. O to více v srdcích dětí vyniknou ti, kteří ukážou, že se omluvou neponižují, ale naopak jí ve vnímání druhých dokážou vyrůst.

Zkusme říct Promiň. Možná zjistíme, že četnost tohoto slova se zvýšila i v ústech našeho dítěte.

Další "nepatrné" slůvko. Další, které vytváří nikoli vztah nadřízený - podřízený nebo generál - sluha, ale tým.

Prosím je projev zdvořilosti, povinnost mění v možnost a její vykonání v příležitost potěšit, nejen vyplnit emočně prázdný rozkaz. Paradox je, že požádaní lidé udělají vždy víc než ti, kteří jsou k jednání donuceni. A to i proto, že Prosím dokáže změnit člověka. Uvědomí si, že "jde dobrovolně za svým rodičem", že je to jeho rozhodnutí, které vytváří tým.

Každé Prosím říká: Chceš se mnou tvořit tým? Chceš, abychom stáli na stejné straně? Každé Prosím je přehozením míčku na dětskou stranu kurtu. Rodič se tím nemůže shodit, to jedině dítě, když si hloupě postaví hlavu.

Děkuji Ti

Nevyhovět prosbě znamená připravit se o energii - skrytou v těchto slovech.

Děkuji je vyjádřením vděčnosti. Ale také chytrým slovem, které se používá v psychologické strategii. Ví se totiž, že když přestaneme chválit lidi například za přinesené nápady, oni nám je přestanou nosit. Budou mít sklon plnit jen povinnosti, nic navíc. Skončí tím tým.

Děkuji je odměna pro dítě za to, co vykonalo. A také je to návyková motivace.

Poslední tři věty jsou speciální. Dnes se stávají vzácností.

První je mít na děti vůbec čas. Čas je nejdražší a nejdůležitější komodita. Komu nebo čemu věnujeme čas, tomu tím projevujeme svou úctu a říkáme: Ty jsi moje momentální priorita.

Děti jsou jako osázený záhon. Je potřeba se o ně starat. Ony potřebují naši péči - energii, motivaci, zpětnou vazbu, příklad, vedení, a to není možné bez obětování času. Být dítěti k dispozici tehdy, když to potřebuje, je zdroj předchozích slov Prosím, Děkuji a také Promiň (jestliže ten čas momentálně nemáme).

Potřebuji Tvou pomoc

A tady je to zdánlivě naopak. Jako bychom my potřebovali čas dítěte.

Slovo zdánlivě používám proto, že my samozřejmě mnohdy sami zvládneme práci lépe, než když ji svěříme dítěti. Náš výsledek bude preciznější a rychlejší. Ale dítě - ačkoli se může ze začátku vzpouzet a ofrňovat - se tím učí pracovat, zjišťovat, že může být užitečné, platné, a hlavně že mu důvěřujeme a neváháme se obrátit právě na něj.

V té jediné větě je důvěra, víra, prosba i možné ocenění.

Poslední věta je nejdůležitější z hlediska dětského osobního rozvoje, představivosti, vizualizace. Kdo četl můj článek Na co myslíš, to se soustřeďuje aneb Jak funguje vizualizace, ví, jak moc záleží na našich snech a jak dokážou pozitivně ovlivnit náš život.

Děti potřebují snít i za svými jít. A nás potřebují k tomu, abychom jim nebrali jejich sen, nebo dokonce abychom jim sami ukazovali, jak se nezříkáme svých snů - jak přes všechny přirozené pochybnosti a strachy umíme současně pracovat se svým sebevědomím i sebedůvěrou.